user_mobilelogo
thajsko header

Seznam článků

CESTOPIS THAJSKO

  

 

 

 

BANGKOK

10.11. – 12.11. 2003, cestopis část I.

 

Proč jet do Bangkoku

Většina nezávislých cestovatelů začíná svou cestu v Thajsku v hlavním městě Bangkoku. Bangkok sám o sobě nabízí silnou exotickou atmosféru, ale je také odrazovým můstkem na cestu na sever do hor nebo na jih k moři.

 

Jak do Bangkoku cestovat

Letecky Praha – Amsterdam – Bangkok. Z Ruzyně jsme odlétali v půl sedmé ráno a na letišti Don Muang v Bangkoku jsme přistáli přesně o 24 hodin později. V příletové hale jsme si vyměnili první thajské Bahty a vydali se hledat vlakové nádraží. Do města se dá sice jet autobusem (100 THB) nebo taxíkem (250 THB), ale my jsme se chtěli co nejdříve dostat na hlavní nádraží Hualamphong, kde jsme si chtěli koupit jízdenky na noční vlak do Surat Thani. Měli jsme totiž v plánu se po návštěvě Bangkoku a Ayuttahai přemístit do Krabi a dle zkušeností ostatních je lepší opatřit si jízdenky s několikadenním předstihem (update: dnes online rezervace přes 12go.asia). Stanici vlaku jsme na letišti našli snadno dle ukazatelů v terminálu a u okénka jsme si koupili lístek na hlavní nádraží za 5 Bahtů. Jízdenka byla sice levná, ale mačkat se s batohem v ranní špičce s miliónem Thajců chvátajících do práce je skutečně zážitek. Dostatečně vylisované nás vlak vyplivl na konečné v Hualamphongu a my šli hledat to správné okénko, kde nám lístky na vlak k moři prodají. Pán za přepážkou se mne zeptal, kam až se chceme dopravit a společně s jízdenkami na vlak nám prodal i další nezbytné jízdenky až na Krabi a zpět. Začínali jsme pomalu přicházet na to, že cestování v Thajsku nebude až tak složité. Když jsme splnili náš první úkol, vydali jsme se hledat ubytování. Před nádražím je mnoho autobusových zastávek, ale když jsme viděli, kolik pasažérů se dá do autobusu s úspěchem nacpat, zvolili jsme raději taxi (z nádraží do Patpongu to stálo 50THB). Navíc autobusové linky není jednoduché pochopit už z toho důvodu, že si Thajci jízdní řády píší v thajštině. Pro naše přesuny po Bangkoku jsme autobusy stejně nepotřebovali, s výhodou jsme využívali nadzemku, tuk tuky a lodě na řece i v klongu. (Update duben 2015: Dnes se přilétá na nové mzn. letiště Suvarnabhumi a do města se jezdí nadzemkou s přestupem na metro).

 

Tip na ubytování v Bangkoku

Ubytování v Bangkoku jsme měli zarezervováno v hotelu The Tawana Bangkok blízko vyhlášeného erotického Patpongu, viz Booking.com. Ubytování se dá jednoduše sehnat i bez nutnosti rezervace na známé baťůžkářské ulici Khao San. Pokoj pro nás měli volný a tak oproti našemu očekávání jsme se ubytovali již před devátou ráno. Ušetřený čas jsme se rozhodli věnovat k vyrovnání spánkového deficitu a šli jsme si na dvě hodiny zdřímnout. V poledne jsem se probudil s pocitem, že mne někdo v hlavě mlátí. Tak takhle se vyrovnává časový posun, fuj. (Naše pozdější zkušenosti nám již dnes říkají, že příjemněji se časový posun vyrovnává při odpoledním přistání, než při raním, kdy je v Čechách půlnoc.)

 

Co jsem v Bangkoku zažil

Jakmile jsme se ocitli venku z letištní haly, udeřil nás horký a vlhký tropický vzduch. Skutečně to bylo jako v prádelně, no jo, poprvé v tropech…

Chtěli jsme se vydat ke královskému paláci. Po první zkušenosti s přeplněnými autobusy jsme vymýšleli, jak se k němu co nejjednodušeji dopravit a zjistili jsme, že se stačí dostat k řece. Na řece Chao Phraya jezdí pravidelné lodní linky, které bez dopravních zácp lehce spojí půl města. Každá linka má svůj barevný praporek podle toho, na kterých stanicích staví http://www.chaophrayaexpressboat.com/. Po pár metrech jsme od hotelu došli k nejbližší stanici nadzemky BTS a dojeli jsme k řece http://www.bts.co.th/. Tam jsme nastoupili na loď a uháněli po široké kalné řece (10THB). Na břehu se střídaly moderní skleněné budovy s chatrčemi na kůlech.

Thajsko Chao Praya

Chao Praya

Vystoupili jsme na molu Tha Chang Pier (N9), ke královskému paláci jsme došli pěšky a snažili se najít hlavní vstup do komplexu (200THB, Update duben 2015: vstupné již 500THB). Podél bílých chrámových zdí už na nás ale číhali místní vykukové a sdělovali nám, že palác je zavřený, protože se koná buddhistický obřad. Nabízeli nám tuk tuka zřejmě k projížďce po obchodech. Otravové jedni.

Návštěva královského paláce je téměř to samé jako ocitnout se v pohádce. Stavbu královského komplexu zahájil v roce 1782 panovník Rama I. a do roku 1946 bylo sídlem královské rodiny. Největší stavbou je trůnní sál Chakri a nejposvátnější buddhistickou stavbou je Chrám smaragdového Buddhy Wat Phra Kaeo, kde je na zlatém podstavci umístěná zelená 66cm vysoká socha Buddhy. Procházeli jsme se mezi waty, prangy a sochami, které byly celé ze zlata. Každý detail chrámů byl umělecky ztvárněn do nejmenších podrobností. Vůbec se nám odtud nechtělo.

Thajsko Královský palác Wat Phra Kaeo

Královský palác Wat Phra Kaeo

Navštívili jsme nejstarší chrám v Bangkoku Wat Po ze 16.století (20THB, Update duben 2015: 100THB), který přímo sousedí s královským palácem. Konečně jsme uviděli ležícího Buddhu, kolem kterého se prošel na začátku filmu Pláž Di Caprio. Zlatý Budha dlouhý je 46m a vyfotit ho celého je docela oříšek. Po zhlédnutí všech nádvoří jsme narazili na prestižní masážní školu a poprvé v životě jsem si dal thajskou masáž (600THB). Šárka na mne čekala venku, a když jsem vyšel, tak si neodpustila okomentovat můj blažený výraz ve tváři. Na cestách po Thajsku jsme se často setkávali s nabídkami thajské masáže, které se pyšnili s Wat Po certifikátem.

Thajsko Wat Po

Wat Po

Po prohlídce Wat Po jsme sami kývli na tuk tuka (50THB) a nechali se zavést na Golden Mount. Poprvé jsme jeli tuk tukem, namačkaní v malé kabince jsme sledovali ubíhající provoz na silnici a pouliční prodavače na ulici. Tuktukář nás ale stejně musel nejdříve zavést do zlatnictví a ke krejčímu. Když jsme se ho zeptali, proč nás vozí, kam nechceme, tak nám nešťastně sděloval, že za to dostává od obchodů lístky na benzín. Trochu nám ho bylo líto, protože z toho sám byl evidentně nesvůj. Asi nováček. Samotná jízda tuk tukem byla ale zážitek a tuktukář nás nakonec zavezl i tam, kam jsme chtěli.

Už v podvečer jsme vylezli na návrší Golden Mount, kde se nachází na malém návrší zlatá pagoda a odkud je pěkný výhled na celé město. Nachází se jen jeden kilometr od Khao San. Cestou nahoru jsme procházeli trhem, kde kromě zábavných atrakcí vařili exotické pochoutky včetně kobylek, brouků a housenek. Tady jsme nakonec povečeřeli - dali jsme přednost opečenému kuřeti. Šárce se však zdálo nedopečené, takže mi oznámila, že budu mít z prvního thajského jídla určitě salmonelu.

Thajsko Pouliční stravování

Pouliční stravování

Blízko našeho hotelu se nacházely nechvalně známé uličky Patpongu Silom 4. Původně jsem se tam podívat vůbec nechtěl, abych předešel jakékoliv úhoně, ale nakonec jsme tam vyrazili. Na široké opuštěné ulici bylo ráno vše zavřené. Vrátili jsme se tam znovu týž večer a ta samá ulice byla zastavěna tisícem stánků a všude byla obrovská vřava. Go go bary plné exotických tanečnic byly otevřené a hosté se do nich hrnuli. Ti ostatní i s dětmi si prohlíželi laciné zboží ve stáncích. Když jsem v Patpongu viděl ty rodiče s dětmi, vzpomněl jsem si, jak jsem se ráno zdráhal sem jít a v duchu jsem se usmál.

Poslední den před odjezdem k moři jsme vstali brzy ráno, došli blízké nadzemce (20THB) a jeli se podívat do čínské čtvrti. Ta byla založena již v 18. století králem Ramou I. a patří k nejstarším částem Bangkoku. Procházeli jsme se po Yaowarat Road plné čínských neónů, na chodníku místní Číňané vařili všelijaké dobroty, všude velký mumraj. Poprvé jsme si všimli rozvodu elektrické energie s trafostanicí - to obrovské klubko kabelů bych rozplétat nechtěl. Provoz na hlavní silnici řídil policista s bílou helmou na hlavě, černými brýlemi na očích a s píšťalkou v puse. Vypadal dost přísně. Chtěl jsem si ho zvěčnit a v tu chvíli ke mně rázně vykročil. V duchu jsem si rychle přemítal, který zákon jsem asi porušil. Fakt vypadal přísně.

Thajsko cinske mesto

China town

Na ulici ve směnárně jsme si před odjezdem k moři měnili Bahty. Dva klučíci za okénkem provedli směnu, ale ošidili se o dva tisíce korun. Sám nevím, jak se jim to mohlo povést. Snažili jsme se je na to upozornit, ale experti byli pořád v přesvědčení, že reklamuji něco ve svůj prospěch. Když jim to konečně došlo, jejich výrazy ve tváři okamžitě roztály, semkli ruce a současně se klaněli až k pultu.

 


 

 

 

 

 

 

 

AYUTHAYA

11.11. 2003, cestopis část II.

 

Proč jet do Ayuthayi

Ayutthaya je bývalé hlavní město Siamu, které vzniklo v roce 1351. V roce 1685 ve městě žilo přes milión obyvatel, dvakrát více než v tehdejším Londýně. Barmánci Ayutthayu však v roce 1767 dobyli a i s desítkami chrámů zbořili.

 

Jak do Ayuthayi jet

Ayutthaya leží 80km od Bangkoku a nejjednodušeji se tam dá dopravit ranním vlakem z hlavního nádraží Hualamphong (40THB). Sto metrů od nádraží je přívoz přes řeku a na protějším břehu už čekají tuktukáři.

 

Tip na ubytování v Ayuthayi

Do Ayutthay jsme jeli na jednodenní výlet z Bangkoku, kam jsme se na noc vraceli.

 

Co jsem v Ayuthayi zažil

Jen co jsme vstoupili do historického parku, uchvátila nás architektura prastarých chrámů. V době největšího rozkvětu musela být Ayutthaya sedmý div světa. Vstupné do chrámů se pohybuje v rozmezí 30-40 THB.

Jako správný nezkušený turista jsem si nevzal nic na hlavu a tak jsem ji měl za chvíli spálenou. Honem rychle jsem ve stáncích sháněl něco slušivého.

Thajsko Wat Phra Mahathat Ayutthaya

Wat Phra Mahathat Ayutthaya

Prohlídku jsme zahájili v ruinách chrámu Wat Phra Mahthat a narazili jsme na hlavu Buddhy vrostlou do spletitých kořenů vzrostlého stromu. Minuli jsme slony nesoucí na hřbetě turisty a přes Wat Phra Ram z roku 1369 jsme došli Vihánu Phra Mongkhonbophit, který ukrývá jednu z největších soch Buddhy. Hned vedle jsou fotogenické ruiny Wat Phra Sri Sanphet z roku 1448, které jsou často viděny na ajuthajských pohlednicích.

Thajsko Wat Phra Sin Sanphet

Wat Phra Sin Sanphet

Bylo už poledne, a tak jsem napsal kamarádům smsku, aby už vstávali z postele, protože je čas k obědu.

Pokračovali jsme k Wat Ratchaburana a došli jsme k Wat Yai Chai Mang Khon s velkým ležícím Buddhou.

Když už jsme byli dostatečně nachození, kývli jsme na jednoho tuktukáře a ten nás po zbytek dne po chrámech vozil (300THB). Dostali jsme se tak i do míst, kam se pěšky dá dojít jen těžko, a objevili jsme nádherné chrámy. Mezi nejzachovalejší a nejkrásnější patřil buddhistický klášter Wat Chaiwattanarm, postavený v roce 1630. Byli jsme tu sami a tak jsme si vylezli na prang a koukali se na okolí z výšky.

Thajsko Wat Chai Watama Ram

Wat Chai Watama Ram

Dojeli jsme k bílé pagodě Wat Phu Khao Thong (Golden Mount), kterou postavili Barmánci na počest vítězství a dobytí Ayuthayi. A i tu jsem vystoupal ke špičce a z výšky jsem poprvé v životě uviděl rýžová pole. A ačkoliv je Thajsko první ve světovém exportu rýže, další políčka jsem v Thajsku už neviděl.

K večeru jsme se vrátili na nádraží, dřepli si na bobek a spolu s ostatními Thajci jsme čekali na vlak do Bangkoku. Mladý Thajec sedící vedle mne měl tričko Linkin Park a mně to přišlo nevím proč legrační.

 


 

 

 

 

 

 

 

KRABI

13.11. - 16.11. 2003, cestopis část III.

 

Proč jet na Krabi

Krabi je známá krasová oblast. Celý záliv Ao Phang Nga, který se rozléhá mezi Phuketem, Krabi a ostrovy Phi Phi, je obsypán vápencovými útvary, které mnohdy bizarně vyrůstají z moře až do třista metrových výšin. My jsme měli namířeno na mys Laem Phra Nang, známý také jako Railay Bay, který je od hlavní pláže Ao Nang a zbytku Krabi odříznut vápencovými vrcholy a je dostupný jen po moři. Nacházejí se tu tři pláže: Railay west, Railay east a nejkrásnější Ao Phra Nang.

 

Jak jet na Krabi

Do Krabi jsme jeli nočním vlakem z Bangkoku s přestupem na autobus v Surat Thani. Lístek do první spací třídy, který jsme si koupili na hlavním nádraží Hualapong ihned po příletu do Thajska, stál včetně cesty autobusem do Krabi 1139 THB http://thairailways.com/ (dnes online rezervace přes 12go.asia). Cestování vlakem bylo pohodlné, zábavné a levné. Za cenu přenocování jsme se přesunuli o tisíc kilometrů jižněji. V sousedním kupé cestoval stařičký americký pár. Distingovaný pán nosil na hlavě pravý kovbojský klobouk. Během cesty jsme si v uličce s ostatními vyprávěli, jak je všechno prima. Ráno jsme vystoupili v Surat Thani, kde nás už čekali Thajci a všechny nás nahnali do připravených klimatizovaných autobusů, oblepili barevnými samolepkami podle cílové destinace a odvezli kamsi na seřadiště. Tam nás za prudkého lijáku roztřídili do jednotlivých autobusů a pokračovali jsme bez jakýchkoliv zádrhelů dále. Jen co jsme v Krabi vystoupili, v místní cestovce jsme si vybrali resort na Railay West a poté nás místňák dopravil na pláž Ao Nang. Tam jsme nasedli do lodičky s motorem od náklaďáku a dvacet minut jsme pluli podél kolmých vápencových skal na mys Railay.

 

Tip na ubytování na Krabi

V resortu Railay Bay, viz Agoda.com.

 

Co jsem na Krabi zažil

Prostředí, okolní příroda a atmosféra byla na Railay absolutně úžasná. Byli jsme poprvé v tropech a já si připadal jako ve filmu. Ze všech stran se tyčily kolmé vápencové stěny, v okolí byly tři pláže dostupné po lesní cestičce, kde na nás ze stromů pokřikovaly opičky. Poprvé jsem viděl na zemi kokosový ořech a koukal jsem na něho jako na svátost.

Thajsko Railay West Krabi

Railay West Krabi

Na plážích parkovaly tradiční dřevěné lodičky s obrovskými motory a s barevnými prapory omotanými kolem přídě. Když byl odliv, ležely na písku jako vyvržené velryby.

Koupání na pláži Ao Phra Nang byl pro nás zážitek, vápencové věže rostly z vody kousek od pláže.

Thajsko Ao Phra Nang Krabi

Ao Phra Nang Krabi

Ve skalách nad pláží Ao Phra Nang je posvátné místo zvané Phra Nang cave (Princess cave), jeskyně opředená bájemi a legendami o indické princezně, která zahynula na moři a jejíž duch v jeskyni přežíval.

Na cestičce z Railay West směrem na pláž Ao Phra Nang se pro odvážnější nachází výšlap na vyhlídku Railay Beach viewpoint. Je odtud jedinečný výhled na přírodní scenérii, ale cesta vede skutečně kolmo vzhůru mezi kameny a kořeny stromů. Já bych sice odvážný byl, ale bylo mokro a tak mne Šárka nepustila.

Thajsko Railay West Krabi

Railay West Krabi

Jeli jsme na výlet po čtyřech ostrovech v zálivu Ao Phang Nga (1000THB). Na prvním jsme při koupání měli scenérii jako z reklamy, na druhém se na nás přišel podívat na pláž varánek a na třetím jsme vjeli do téměř uzavřené laguny.

Thajsko Ko Ladia

Ko Ladia

Každý večer jsme chodili na výborné večeře do sousedního resortu. Pálivou kokosovou omáčku s kuřecím masem jsme jedli přímo z kokosového ořechu.

 


 

 

 

 

 

 

 

KO PHI PHI

16.11. – 21.11. 2003, cestopis část IV.

 

Proč jet na Kho Phi Phi

Phi Phi je souostroví stále ještě spadající do krasové oblasti zálivu Phang Nga a od Krabi je vzdálené asi hodinu a půl plavbou lodí (40km, 170CZK). Na Phi Phi je nádherná příroda a jeli jsme tam také proto, že jsme prostě museli vidět pláž z Pláže. Původně jsem si ostrov představoval jako opuštěný ráj na zemi, ale po příjezdu jsme zjistili, že si to asi pomysleli i všichni ostatní, co do Thajska přijeli, a tak ten ráj nakonec sloužil jako dostaveníčko úplně všech baťůžkářů.

 

Jak jet na Kho Phi Phi

Během pobytu na Krabi jsme si v recepci našeho resortu vybrali ubytování na Phi Phi a zamluvili lodní lístek (dnes je možná online rezervace přes 12go.asia). Nejdříve nás všechny i s batohy nalodili do tradiční malé loďky s motorem z Kamazu a pluli s námi dále od pláže, kde už nás čekala větší loď. Na tu jsme uprostřed moře přeskákali a obsadili si svůj malý kousek někde na palubě a vyrazili jsme.

 

Tip na ubytování na Kho Phi Phi

V Andaman beach resortu viz Agoda.com. Tento resort se nachází na konci Ao Ton Sai zátoky směrem k Hat Yao (Long beach) a má nádhernou vyhlídku na menší z ostrovů Phi Phi. Většina ubytování od těch provizorních až po luxusní se nachází podél hlavní zátoky Ton Sai a mimo vrchol sezóny si ubytování ani není nutné rezervovat dopředu.

 

Co jsem na Kho Phi Phi zažil

Každé ráno jsme se při cestě na pláž zastavili na snídani v kiosku, kde mladinká nádherná Thajka prodávala mléčné šejky a banánové palačinky smažené na kokosovém oleji (60THB). Bylo to tak dobré, že jsme to pak doma museli také zkusit.

Thajsko Ko Phi Phi

Ko Phi Phi

Jeli jsme velkou lodí na výlet na Phi Phi Ley a Bambusový ostrov (500THB). Pluli jsme kolem magických skal a vpluli jsme do téměř uzavřené zátoky Lea di Capria. Bambusový ostrov už byl trochu bokem z krasové oblasti, ale i tu jsme se na pláži slunili a poznávali pestrobarevný podmořský svět.

Daleko větší kouzlo měl však výlet obyčejnou lodičkou (500THB), kterou jsme si další den domluvili na brzké ráno. Za krásného modrého dne jsme pomalu pluli přes širé moře a užívali si klidu. Na slavnou pláž Ao Maya beach na Phi Phi Ley jsme dopluli jako první a užili si tu chvíli romantiky a nádherné přírody, než dorazily velké lodě s přívaly turistů. Procházeli jsme se po filmové pláži, která byla dokonalá a výhled na vápencové skály obklopující zátoku Ao Maya byl z ní jedinečný. Když jsme se nabažili, objížděli jsme všechny skryté kouty a zátoky ostrova Ley a se šnorchlem prozkoumávali nádherné korály. S lodičkou jsme zastavili přímo u stěny, která spadala kolmo do velkých hloubek a podél tohoto útesu jsme objevovali tisíce druhů korálů, rybiček a jiných mořských živočichů.

Thajsko Ao Maya na Ko Phi Phi Ley

Ao Maya na Ko Phi Phi Ley

Po zážitku s thajskou masáží ve Wat Po jsme na Phi Phi také chodili na masáž (200THB). Je to zážitek v podvečer, u pláže, u šumícího moře...

Stejně jako na Krabi, tak i na Phi Phi je úžasný Viewpoint, ze kterého je jedinečný výhled na celé okolí. Na rozdíl od Krabi je lehce přístupný.

Jeli jsme lodičkou na Ao Yongkasem (Monkey beach, 300THB). Tato odlehlá pláž má nádherný jemný bílý písek a houfy otrlých opic. Opičky jsou tu tak otrkané, že si klidně volně ležící batoh vypůjčí a odnesou si ho k bližšímu průzkumu do lesa.

Thajsko Ko Phi Phi Ley

Ko Phi Phi Ley

Podél zálivu Ton Sai je mnoho restaurací a barů, kde to večer žije. Jeden večer jsme si vybrali romantický stoleček blízko pláže s výhledem na krasové panorama a požádali o jídelní lístek. V jednu chvíli jsem si potřeboval nutně přisednout blíže ke stolu, nadzvedl jsem si židli a znovu dosedl. V tu chvíli se ozval strašný jekot, ale v první chvíli jsem netušil, co se děje a poposunul se znovu. Protože vřískot se ozval ještě s větší intenzitou, vyletěl jsem od stolu. Zjistil jsem totiž, že jsem přisedl kočku. V tu chvíli bylo po romantice, kočka se odšourala lízat si rány, hosté na nás koukali a nás přešla chuť. Chudák kočka...

Šli jsme z našeho resortu lesem směrem na pláž Ao Loh Moodi. Všude klid, zeleň a spousta palem. Najednou se pár metrů od nás ozvala velká rána a my jsme s úlekem zjistili, že na nás málem spadl kokos. No kdyby mi spadl přímo na hlavu, možná bych byl i v televizních novinách. Zabit kokosem v Thajsku.

Thajsko Ao Loh Moodee Ko Phi Phi

Ao Loh Moodee na Ko Phi Phi

Došli jsme na pláž Ao Loh Moodi. Jestli centrum Phi Phi bylo rušné, pak tady byl naopak velký klid. Na pláži je jen jeden jednoduchý resort, ale jinak jen spousta palem. Celé odpoledne jsme tam byli sami. Pláž má mělké dno, ale dvě stě metrů od břehu pak rychle padá do větších hloubek. Na tomto svahu se nacházely nádherné pestrobarevné korály. Jeden taxikář se bavil tím, že mi z lodičky v netušenou chvíli házel přímo před šnorchl kousky pečiva. To způsobilo, že se mi v sekundě před obličejem objevila tuna barevných rybiček a já se pořádně lekl.

 


 

 

 

 

 

 

 

KO LANTA

21.11. – 24.11. 2003, cestopis část V.

 

Proč jet na Ko Lantu

Chtěli jsme poznat zase něco jiného. Ko Lanta již nespadá do krasové rezervace, ale na druhou stranu nabízí jiný pohled na domorodé Thajsko. Po celé její západní straně se vinou v délce dvaceti pěti kilometrů pláže, které nabízí velké množství ubytování. Je možné odtud také podnikat výlety na jiné ostrovy.

 

Jak jet na Kho Lantu

Na Phi Phi jsme se v přístavu nalodili na větší loď (280CZK), našli jsme si kousek místa přímo na přídi mezi ostatními baťůžkáři, natáhli se a vyrazili jsme vstříc novým zážitkům. Během cesty podnikaví Thajci nabízeli ubytování z ručně vyrobeného katalogu a snažili se ulovit klienty. Na Ko Lantu jsme dorazili asi za hodinu. V přístavu byl velký shon, obchodníčci se stále snažili nabízet získat nějakou tu provizi a zástupci jednotlivých resortů si již rozebírali své hosty. I my jsme si nakonec vybrali, všechny nás pak naložili na korby pickupů a ujížděli s námi prašnou cestou napříč ostrovem.

 

Tip na ubytování na Ko Lantě

V Lanta Pavillion resort, viz Agoda.com (update: Po tsunami v roce 2004 byl resort přestavěn a dle Tripadvisoru o své kouzlo přišel).

 

Co jsem na Ko Lantě zažil

Pokud Krabi Railay Bay a Phi Phi byly vápencové skvosty umístěné do přírody bez civilizace a aut, Ko Lanta byla jiná. Ostrov je placatý, prostředkem se vine prašná cesta obsypaná vesnicemi a pláže jsou tu bez zátok a nekonečně dlouhé. Resorty na dvacetikilometrové pláži turisty v palmových hájích pohltily a člověk si tu připadal docela sám a mohl si užívat volnou a klidnou atmosféru. V podvečer se na pláži hrál volejbal a po setmění na ni personál přesunul židličky a stolečky a podával večeři. Jak voda s postupným přílivem stoupala, smáčela nám nohy a my tak večeřeli přímo v moři. V malém baru holka z místní vesnice připravovala koktejly a my si na odpočívátku s bambusovou stříškou užívali pohody.

Thajsko Ko Lanta

Ko Lanta

Hned další ráno jsme jeli rychlou lodí na výlet na ostrov Koh Rok (1000THB). Ten se nachází asi 60km od břehu Ko Lanty hlouběji v Andamandském moři. Nejdříve jsme zastavili kus od ostrova a naskákali do vody mezi mohutné barevné korály s milióny ryb. Na ostrově nás pak čekaly opuštěné žluté pláže a nádherné potápění. Než břeh v moři spadl za korály do větší hloubky, člověk si připadal, že se potápí v čistém blankytném bazéně.

Thajsko Koh Rok

Koh Rok

Další den jsme si naplánovali výlet tradiční dřevěnou loďkou s monstr motorem na vzdálený ostrov Koh Muk (750THB), který má uprostřed skrytou lagunu. V lodičce jsme si záměrně obsadili první místa vpředu, abychom měli krásný výhled. Během chvíle se ale zatáhlo a zvedly se vlny. Během minuty jsme byli vpředu mokří jako myši a proto jsme se šli (na vratké lodi trochu nemotorně) přesednout dozadu. Přitom jsem ztratil balanc a upadl na Švédku, která začala ječet patrně v domnění, že asi převrhnu celou loď. Omluvil jsem se a snažil se ten trapas nějak zahrát. Kormidelník raději stáhl ze střechy igelit, abychom nebyli mokří všichni. Když jsme vyjeli dál od Ko Lanty na širé moře, vlny ještě více zmohutněly. Loď se uprostřed rozbouřeného moře nebezpečně zvedala s každou velkou vlnou do výšky a s velkým nárazem pak zase dopadala zpět na hladinu. Švédka opět ječela, my ostatní jsme byli zticha a křečovitě se drželi sedátek. Jak zařezaní jsme čekali, co se z toho ještě vyvine. Nakonec jsme nouzově připluli k prvnímu opuštěnému ostrůvku, co jsme po cestě na Ko Muk potkali a Švédové si prosadili, že se otočíme a pojedeme zpět. Takže žádná laguna nakonec nebyla. Nazpátek se počasí už trochu umoudřilo, takže kormidelník stačil během plavby vylít kyblíkem všechnu vodu z lodi a pomoct jiné lodičce, které se ztracené uprostřed moře pokazil motor. Nabízeli nám výlet zdarma zopakovat následující den, ale to my jsme bohužel už měli být na cestě nazpátek do Bangkoku.

 


 

 

 

 

 

 

 

BANGKOK

25.11. – 26.11. 2003, cestopis část VI.

 

Proč do Bangkoku jet

Naše cesta se blížila ke konci a z Bangkoku nám odlétalo letadlo.

 

Jak cestovat do Bangkoku

Nejdříve jsme na korbě pickupu jeli rozbahněnou cestou do přístavu a pak lodí pluli zpátky na Krabi (2,5 hodiny, 270CZK). Počasí se opět trochu pokazilo, takže jsme se tentokrát neslunili na přední palubě, ale pěkně si zalezli dovnitř lodi. V jednom místě loď uprostřed moře zastavila, sjeli se k ní desítky menších lodiček a někteří pasažéři na ně přeskákali a pokračovali k ostrůvku Ko Jum. Ti, kteří měli namířeno až do Bangkoku, věděli, že spojení je časově napnuté a na některých to bylo hodně znát. Všiml jsem si jedné mladé Němky, která vypadala jako chlap a byla ještě víc nervózní než já. Když jsme dorazili do přístavu na Krabi, na rozdíl od ostatních jsme na autobus utíkali. Ten už sám o sobě byl přeplněný, ale my (a Němka) jsme se tam ještě vměstnali. Hned, co jsme nastoupili, autobus odjel. Jak se pak do Surat Thani dostali ostatní jsem už radši nechtěl domýšlet. My jsme do Surat Thani dorazili právě včas a nastoupili jsme do nočního vlaku směr Bangkok.

 

Ubytování v Bangkoku

Ubytovali jsme se opět v hotelu The Tawana Bangkok, viz Booking.com.

 

Co jsem v Bangkoku zažil

Ráno jsme vyšli ven na ulici, ale Šárce se udělalo z toho horka nevolno. Měla zimnici a po těle jí naskákaly puchýřky. Raději jsme šli zpátky do hotelu a udělali si zdravotní přestávku. Na druhý pokus jsme už v pořádku vyrazili na nadzemku u hotelu (15THB) a vydali se do moderní části Bangkoku na Siam Square, kde jsme obdivovali shon, zácpy a systém nadzemních betonových tras.

Od Sima Square jsme po čtvrt hodině došli pěšky k muzeu Jima Thompsona, zakladatele průmyslu s thajským hedvábím. Po zhlédnutí expozice jsme naskočili na říční MHD, které staví hned za muzeem a dopravuje místní po klongu. Loď je úzká a dlouhá, aby se i s protijedoucími čluny vtěsnala do úzkého kanálu. Na bocích lodi stojí za jízdy průvodčí s modrými přilbami na hlavách, kteří během plavby vybírají jízdné. Loď jen na chvíli zastaví ve stanici, lidi i s malými dětmi vyskočí a naskočí, průvodčí stáhnou boční závěsy, které chrání pasažéry proti stříkající vodě a jede se. Pokud se má projet pod nízkým mostem, průvodčí sklopí střechu a všichni pasažéři se musí skrčit. To vše ve velké rychlosti (5 THB). Vystoupil jsme nakonec u naší známé tržnice pod Golden Mount.

Thajsko Bangkok klong

Klongy v Bangkoku

Poslední den jsme vstali brzy ráno, došli k nadzemce a dojeli k řece Chao Praya (20THB). Tam nám nabídli projížďku po klongu. Dlouhá úzká loď pro dvacet cestujících jela jen s námi (500THB). Nejdříve jsme pluli po široké kalné zvlněné řece a pak jsme vklouzli do úzkého kanálu na levém břehu. Z lodi jsme pozorovali okolí, staré domy na kůlech, opuštěné koloniální domy se zahradami, koupající se lidi (snad se v té špíně nerozpustili), plovoucí obchůdky na pramicích a spousty zeleně.

Poslední, co jsme v Bangkoku navštívili, byl chrám Wat Arun na levém břehu řeky. Chrámu se také přezdívá Chrám úsvitu a byla v něm umístěna soška Smaragdového Buddhy, než byla přemístěna do chrámu Wat Phra Kaeo v Královském paláci. Wat Arun je vysoký 82 metrů, my se po schodech vyšplhali doprostřed stavby a užívali si výhled na Bangkok.

Na večer jsme se vrátili do hotelu, odpočinuli si, sbalili se a pak vyrazili taxíkem na letiště. Tam jsme si v hale přečetli nepřehlédnutelný nápis "Death Penalty" varující před pašováním drog a odlétli jsme domů. Už teď se těšíme na další cesty.

 

 

... kam dál? Prohlédněte si itinerářfotografie z cesty nebo rady před cestou do Thajska. Pokud budete mít dotazy, napište je do komentářů, obvykle odpovím během jednoho dne.

... Do Thajska jsem se po letech vrátil a projel severní část k laoským hranicím.

 

 

NÁSLEDUJ MNE NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH:  facebook instagram youtube

 

 

Z MÝCH CEST

web

ZDE NAJDEŠ

44

zeme 100

NAVŠTÍVENÝCH ZEMÍ

436

dny 100

DNÍ NA CESTÁCH

54 630

km 100

KM NA CESTÁCH