CESTOPIS MALAJSIE

Než se začteš do cestopisu, prohlédni si itinerář, pročti si rady na cestu do Malajsie. 

 

 

KUALA LUMPUR

9.5. – 11.5. 2006, cestopis část I.

 

Proč do Kuala Lumpuru jet

Kuala Lumpur je hlavním městem Malajsie, nejrychleji rozvíjející se region v zemi. Především jsme plánovali navštívit Petronas Towers, jeden z největších mrakodrapů světa.

 

Jak jet do Kuala Lumpuru

Do Kuala Lumpuru jsme přiletěli z Hong Kongu, kde jsme strávili dva dny. Na letišti KLIA jsme nastoupili na KLIAekspres http://www.kliaekspres.com/ a uháněli jsme směr Kuala Lumpur (70km, 30min, 35Rm). Za oknem se míhaly palmy a někde za nimi jsme tušili závodiště Formule 1 Sepang. Ve vlaku jsem ještě jednou rychle prolétl průvodce, abych se zorientoval a uvědomil si, že jsme zase o kousek jinde. Dorazili jsme na centrální vlakové nádraží, kde jsme si kvůli následnému přejezdu k ostrovům chtěli s předstihem zakoupit lístky na noční vlak do Kota Bharu. Jenže Baba Jaga za okénkem nám sdělila, že vlak, který odjíždí až za tři dny, je celý vyprodaný včetně nelůžkové části. Dlouho jsme ji přemlouvali, až se nakonec smilovala a našla dvě poslední lůžka. Sice každé v jiném kupé, ale alespoň ve stejném vagóně (1 lístek 96RM, dnes je možná online rezervace přes 12go.asia). Pak jsme pokračovali metrem (1,5 RM) směrem k hotelu Renaissance. Hotel se nachází nedaleko Petronas Towers, a když jsme k němu od metra přicházeli, obě věže nás už z dálky zdravily.

 

Tip na ubytování v Kuala Lumpuru

Chtěli jsme bydlet blízko Petronas Towers, proto jsem zvolil Renaissance Kuala Lumpur Hotel, který s věžemi prakticky sousedí. Tento hotel je sice vysokohvězdičkový, ale my jsme chytli přijatelnou cenu. Na recepci jsme požádali o okna směrem na Petronas a kupodivu jsme je dostali. Na skleněné věže jsme nakonec koukali přes velké okno přímo z postele. Levné ubytování se dá rezervovat např. v čínské čtvrti na Petaling street.

 

Co jsem v Kuala Lumpuru zažil

Hned jak jsme si vybalili, vydali jsme se na prohlídku zářících věží. Ohromeně jsme na ně zírali do nočního nebe a zářící sklo a ocel jsme fotili ze všech úhlů. Když jsme vstřebali první dojmy, šli jsme do jedné z jejich restaurací na večeři (40 RM). Prakticky v ten samý den jsme poletovali po mrakodrapech jak v Hong Kongu, tak v Kuala Lumpuru.

Petronas Towers

Druhý den ráno jsme vyrazili opět do Petronas Towers. Poučeni cestopisy na internetu jsme si rychle stoupli do fronty na místenku na skybridge, abychom nedostali lístky až na odpoledne (vstup je zdarma, denně se vydává 800 vstupenek) http://www.petronastwintowers.com.my/. Kupodivu se žádné návaly nekonaly a na můstek jsme mohli vyjet prakticky ihned. Skybridge je ve 41. patře ve 170 metrech a samotné věže sahají až do výšky 452m a mají 88 pater. Po mrakodrapu Taipei 101 jsou druhou nejvyšší budovou na světě (tedy alespoň tehdy byly).

Výhled ze Skybridge

Když jsme se do sytosti nabažili, nasedli jsme na metro ve stanici KLCC a přesunuli se do centra města. Z nadzemky jsme sledovali moderní administrativní budovy a obchodní centra, které se kontrastně střídaly se starou zástavbou. V jednu chvíli jsme v šedém počasí míjeli šedou depresivní betonovou věznici s ostnatými dráty... no tam bych fakt nocovat nechtěl.

Z nadzemky jsme vyskočili ve stanici Masjid Jamek a nejdříve jsme navštívili indickou čtvrť Little India. Začalo pršet a tak jsme utíkali se někam schovat a první po ruce byl malajský Mekáč. Dali jsme si tu oběd, který nám sice nechutnal, ale alespoň jsme nezmokli. Když přestalo, pomalu jsme se procházeli ulicemi a došli jsme k jedné z nejstarších mešit v Kuala Lumpuru do Masjid Jamek. Přestože jsme tam byli úplně sami, Šárka dostala přes hlavu oranžový sarong. Od mešity jsme pak pěšky došli k náměstí nezávislosti Merdeka Square a obdivovali palác Sultan Abdul Samad Building postavený Angličany v mughálském stylu v roce 1897. Tady nám ale začalo pršet znovu a tak z rozjímání moc nebylo. Když opět přestalo, pokračovali jsme k čínské čtvrti do Flea market na Petaling street. V čínské tržnici prodávali ale to samé všechno a nic jako v našich tržnicích vietnamských.

Flea market na Petaling street

Z Flea market jsme došli k blízkému autobusovému nádraží Puduraya, kde jsme si chtěli zakoupit nebo alespoň zarezervovat lístky na cestu z Kuala Terengganu do Singapuru. Po návratu z ostrovů jsme měli v plánu jet nočním autobusem do Singapuru. Nádraží připomínalo spíše nějakou tržnici, moc jsme se tam nevyznali a paní za jedním z mnoha okének se nám snažila mezinárodní řečí sdělit, že takové rezervace není možné provést a že si lístky musíme koupit až v Kuala Terengganu. Buď měla pravdu, nebo jsme jí nerozuměli, ale lístky jsme si nakonec s předstihem koupili na nádraží v Kota Bharu. (Dnes bych rezervoval přes rezervační stránku 12go.asia, opět viz „Rady před cestou“.)

Bez lístků jsme se z toho mumraje chaotického nádraží vypotáceli ven zrovna ve chvíli, kdy se obloha znovu zatáhla a z nebe se tentokrát spustila přímo tropická průtrž, která rázem z ulic vytvořila úplné potoky. A tak jsme tentokrát zalezli do internetové kavárny a napsali maily.

Druhý den jsme měli v plánu navštívit hinduistické jeskynní chrámy Batu caves (vstup volný). Jeskyně se nachází v krasové oblasti asi 20km za Kuala Lumpurem. Jeli jsme tam taxíkem (40RM), protože jsme se chtěli po cestě zastavit v kanceláři cestovky Ping Anchoraneg Travel, se kterou jsem si psal po mailu a snažil se rezervovat ubytování na ostovech Perhentian Besar a Lang Tengah http://www.pinganchorage.com.my. Je legrace, jak je dnes ten svět malý. Pokud by Vás po mailu někdo naštve, můžete si to jít s ním na druhou stranu světa vyřídit. My jsme si to vyřídili, ubytování jsme na Perhentianu doplatili a navíc jsme omylem dostali plnou penzi zdarma. (Dnes je svět nejen malý, ale i rychlý - ubytování se dá jednoduše zarezervovat na chytrých telefonech během minuty na globálních rezervačních stránkách.)

Batu Caves

Před vstupem do hory v Batu Caves stojí 43 metrů vysoká zlatá socha Murugana a pak následuje snad kilometr schodů. Na nich číhají opice, které po návštěvnících loudí něco k jídlu. Když si však Šárka sáhla pro něco do batůžku, jedna z opic okamžitě přiběhla a drze se jí ohnala po noze, až jí způsobila menší šrám. Místní nám hned přispěchali na pomoc a mezi nimi jedna indická lékařka, která nás uklidnila, že se jedná jen o neškodné povrchové škrábnutí. Od této chvíle jsme si už dávali na ty potvory pozor, jsou totiž přenašeči těch nejhorších nemocí. Už s patřičným odstupem od opic jsme vyšplhali zbývající schody a pokračovali dále k jeskyni. Uprostřed krasových skal je hinduistická svatyně, kde se příchozí modlí a pokládají dary. Nazpátek jsme jeli autobusem, který staví před Batu caves za 2RM.

Batu Caves

Odpoledne jsme se vrátili do hotelu, sbalili si věci, odhlásili se, s Kuala Lumpur se rozloučili a přesunuli jsme se na vlakové nádraží, odkud nám odjížděl noční vlak do Kota Bharu.

 

 

 

 

 

 

 

PERHENTIAN BESAR

12.5. - 17.5. 2006, cestopis část II.

 

Proč na Perhentian Besar jet

Chtěli jsme strávit dovolenou u moře. Na severovýchodní straně Malajsie jsou v jihočínském moři tři ostrovy, které nabízí nádherné pláže, tropickou krajinu i turistické zázemí. Jedná se o souostroví Perhentian Besar a Kecil, ostrůvek Lang Tengah a největší a nejrušnější Redang. My jsme původně chtěli navštívit všechny tři, ale nakonec jsme zvolili návštěvu jen prvních dvou. Mezi ostrovy není lodní spojení tak jako v Thajsku, vždy se musí zpátky na břeh.

 

Jak jet na Perhentian Besar

Z Kuala Lumpuru jsme jeli nočním vlakem do Kota Bharu. Se samotnými lístky jsme měli menší komplikace. Tři dny před samotným odjezdem k moři jsme totiž sehnali už jen poslední dva. Jízdenky jsme nerezervovali dopředu přes internet, protože si pamatujeme, že jsme stejným způsobem kupovali vlak před třemi lety v Bangkoku a nebyl žádný problém. Po této zkušenosti se snažím vlakové lístky už rezervovat dopředu (dnes např. přes 12go.asia). Tentokrát jsme byli vděčni, že jsme sehnali alespoň tyto, i když byly každý v jiném kupé. Já jsem vyfasoval tlustého Malajce a Šárka mladou muslimku s novorozencem. Muslimka jela se svými rodiči, kteří byli v sousedním kupé a ti mi nedovolovali do Šárčina kupé ani nahlédnout. Muslimka před odjezdem vlaku na peróně políbila manželovi ruku. V půl sedmé večer se vlak rozjel a my se pokusili usnout. Můj Malajec chrápal, až to vypadalo, že ze spaní řve, a u Šárky zase řvalo novorozeně muslimky. Po čtyřech hodinách utrpení jsme vyšli ven před kupé a otevřeli si láhev whisky, kterou jsme si do muslimské země přivezli z letiště v Hong Kongu. Když se nikdo nedíval, tak jsme potají upíjeli. Za chvíli to mělo kýžený účinek. Na Šárku evidentně větší, protože se v jednu chvíli propadla nedovřenými dveřmi do jakési technické místnosti na vypínače, které byly popsány snad ve všech jazycích nápisy „Dangerous". Když byla láhev skoro dopitá, šli jsme zkusit znovu usnout, a tentokrát jsme byli úspěšní. Než jsme ráno dojeli do Kota Bharu, vyšel jsem ven z kupé a otevřenými dveřmi vagónu jsem pozoroval vykukující Slunce, které osvětlovalo ujíždějící krajinu plnou palem. Vystoupili jsme u Kota Bharu ve městě Wakaf Baharu a můj chrápající nocležník mi nabídl, že nás jeho čekající příbuzní vyzvednou a odvezou z vlakové stanice na autobusové nádraží v Kota Bharu. V nastávajícím vedru nového dne bylo Šárce z noční whisky tak na umření, že jsem během jízdy autem musel Malajce poprosit, aby na chvíli zastavili. Ti jedním okem pozorovali moji ženušku a ptali se, co jí je. Muslimům jsem zatajil tu skutečnost, že je jí špatně z alkoholu a raději jsem jim tedy odpověděl, že asi něco špatného snědla. Na autobusovém nádraží se nám podařilo koupit si autobusové lístky do Singapuru (32RM) a dohodnout si taxi do přístavu v Kuala Besut (50km, 40RM). Odtud odplouvají lodičky na dvacet kilometrů vzdálený Perhentian od deseti do čtyř odpoledne (vždy po dvou hodinách, 40min, 70RM). Na Šárku ještě čekaly vlny na moři, takže si žaludeční nevolnosti užila do sytosti. Za vstup na ostrovy se platí poplatek 5RM.

 

Tip na ubytování na Perhentian Besar

Perhentian tvoří dva hlavní ostrovy: Pehentian Besar a Perhentian Kecil. Besar je spíše pro klasické dovolenkáře z Malajsie a Singapuru a Kecil je ostrov, který je spíše pro baťůžkáře a je to zřejmě jediný ostrov v Malajsii s tou zvláštní thajskou atmosférou baťůžkářů. My jsme zvolili na Besaru Coral view island resort.

 

Co jsem na Perhentian Besar zažil

Po příjezdu nás na ostrovech čekal klid, bílé pláže a krásná příroda. Bydleli jsme v dřevěné chatičce s plechovou střechou, na kterou padaly s velkým rámusem kokosy a dělaly do nich ďolíčky. Mezi chatičkami se svobodně procházely opice.

Coral view island resort na Perhentian Besar

Naše chatička sousedila s jinou, ve které byla ubytovaná mladinká trojice! ze Singapuru. Dělila nás jen tenká stěna a bylo zřejmé, že chlapec se dvěma dívkami byl nejen v noci ale i ve dne v sedmém nebi...

Každý den jsme jezdili lodičkou na šnorchlování. Jednou Malajec zajel přesně doprostřed mezi ostrovy a chvíli pozoroval dno. Pak skočil do vody, potopil se a vyzval nás ostatní, ať se potopíme s ním. U dna jsem spatřil obrovské tunové želvy, a tak jsem se ponořil hlouběji za nimi ke dnu a společně jsme pak plavali bok po boku.

Perhentian Besar

Další den jsme jeli na šnorchlování k Shark point. Tady nám pro změnu Malajec řekl, ať se vrhneme do vody a kdo uvidí první žraloka, tak vyhrál. Samozřejmě, vyhrál jsem já.

Chodili jsme se koupat na velkou pláž, která je kousek vpravo od resortu a jde se na ni po dřevěném chodníčku/můstku přes skalnatý břeh. Jednou se nám tu během chvíle zatáhlo, z modrého nebe se stalo nebe černé a my se koupali za velkého lijáku.

Perhentian Besar

Jeden den jsme z velké pláže prošli skrz ostrov džunglí na druhou stranu, a když jsme z bujné vegetace vyšli ven, objevili jsme další pláže.

Jedno odpoledne jsme odchytili místního s lodičkou a jeli se podívat na ostrov Kecil za baťůžkáři (40RM). Byly velké vlny a náš kormidelník místo toho, aby oba své pasažéry uklidňoval, před každou příchozí vlnou skučel samé „big problem, big problem". Šárka ho chtěla utlouct. Na Kecilu jsme nasávali naši známou thajskou atmosféru, koupali se, potápěli se a nechali se zlákat na thajskou masáž.

Perhentian Kecil

Jeden den jsme pluli na lodičce a navštěvovali okolní ostrůvky. Bylo krásné počasí, pláže byly bílé a moře krásně tyrkysové. Ze snídaně jsem ukořistil toustový chleba a tak jsem měl čím při potápění lákat pestrobarevné rybičky.

 

 

 

 

 

 

 

LANG TENGAH

17.5. - 22.5. 2006, cestopis část III.

 

Proč na Lang Tengah jet

Lang Tengah jsem měl v plánu už od začátku sestavování itineráře a hodně jsem se na něj těšil. Je to malý neobydlený ostrůvek se dvěma plážemi a třemi resorty. Na ostrově není nic jen příroda a pár cestiček pro pěší. Je to romantická opuštěná oáza klidu. Pláž s tak jemným a bílým pískem jsem do té doby ještě neviděl.

 

Jak jet na Lang Tengah

Z ostrova Perhentian jsme se vrátili lodičkou zpátky do Kuala Besut a tam jsme si vzali taxi (60RM). Řidič nás dovezl k malému přístavu blízko vesnice Tanjung Merang, který sloužil našemu resortu pro dopravu hostů na ostrov. U přístavu už čekal rychlý člun s černým kapitánem, navíc byl celý v černém a na hlavě měl černý baret. Byl hodně podsaditý a vypadal jak Stoupa. Proplouvali jsme nejdříve užším kanálem, který lemovaly palmy a mangrovy, a pak jsme se dostali na širé moře. Cesta na 20km vzdálený ostrov trvala asi 45 minut a zpáteční lístek stál cca 90RM. Doprava na ostrov a zpět je v ceně ubytování a resort nabízí při odjezdu dále transport do Kuala Terengganu. Je lepší tuto možnost využít, protože nic jiného u přístavu není a stopovat na silnici je v Malajsii trochu divné.

 

Tip na ubytování na Lang Tengah

Ubytovali jsme se v resortu Blue Coral island resort (dnes ubytování viz např. stránka Pinganchorage.com). Je to chatičkový resort na hlavní pláži. Na stejné pláži je ještě Redang Lang island resort a ten byl v době našeho pobytu celý obsazený nějakou singapurskou školou.

 

Co jsem na Lang Tengah zažil

Když jsme přijížděli na ostrov, byli jsme ohromeni velkou bílou pláží s mnoha palmami, které byli liduprázdné.

Lang Tengah

Každé ráno jsme brzy vstali, prošli se po pláži a nacházeli úplné exponáty mušlí.

V ceně ubytování byly každý den šnorchlovací vyjížďky kolem ostrova. Vozil nás chlapík, který jakoby Denzelovi Washingtonovi vypadl z oka. Od Singapuřanů jsem odkoukal zlepšovák na krmení rybiček. Toustový chleba od snídaně jsem napěchoval do půllitrové plastové láhve od vody a pak ho při šnorchlování pomalu vymačkával ven. Vydržel mi tak podstatně déle, než kdybych ho měl jen v ruce nebo v kapse od plavek. Rybičky měly hody, vždy se jich seběhla tuna všech barev.

Lang Tengah

Přímo před naší pláží byl útes, který byl celý obsypaný korály. Celý den jsem se tam potápěl a pokaždé jsem počítal, kolikrát uvidím žraloky. A jednou jsem tam kamarády žraloky útesové potkal během půl hodiny desetkrát.

Jediná zábava, která se na ostrově po setmění dala dělat, bylo projít se za měsíčního svitu po pláži do sousedního resortu, kouknout se na Singapuřany a jít zpátky.

Lang Tengah

Protější pláž na ostrově spojovala lesní cestička. Člověk musel dávat pozor, protože často byla uzavřena velkými pavoučími sítěmi. Pavouci byli velcí jako naši sršni, Šárce z toho občas naskakovala husí kůže. Na protější pláži jsme byli celí den úplně sami a nazpátek jsme houkli na místňáka a ten nás za úplatu vzal lodí zpátky do našeho resortu.

Náš vlevo, jejich vpravo

Jeden večer jsme šli spát a druhý den ráno jsem se probudil se čtyřiceti píchanci od komárů, přestože jsme spali pod moskytiérou. Vypadal jsem jako hybrid, ale přežil jsem. Od té doby si vozím na spaní tenké světlé věci s dlouhými rukávy.

Šli jsme s místními na procházku lesem. Prošli jsme celý ostrov a došli jsme na skály, ze kterých byl výhled na odvrácenou stranu ostrova. Po cestě na opuštěné plážičce začali borci z ničeho nic rukama hrabat v písku, až vyhloubili půlmetrovou díru. Ze začátku jsem nevěděl, proč to dělají, ale oni po chvíli z té díry vylovili několik želvích vajíček a rozmáčkli je. To jsem pak zase nevěděl, proč to udělali.

Po deseti dnech jsme se s malajskými plážemi rozloučili a vyrazili na cestu vstříc Singapuru.

 

 

... kam dál? Prohlédněte si itinerář, fotografie z cesty nebo si přečtěte rady na cestu do Malajsie. Pokud budete mít dotazy, napište mi.