TANGALLA
24.3. - 27.3. 2016, cestopis část IX.
Proč jet do Tangally
Svou druhou plážovou destinaci jsem vybíral pečlivě a nakonec jsem si vyhodnotil, že pláže Marakolliya a Rekawa u města Tangalla by mohly být ty pravé, které hledám. A že nakonec najdu kilometry nádherných pláží a téměř bez turistů, jsem původně ani nečekal.
Jak jet do Tangally
V poledne mne můj šofér jeepu vysadil v centru Uda Walawe a já si u silnice počkal deset minut na autobus do Embilipitiyi (30 Rs, 20 min). Tam jsem dorazil o půl jedné a za dalších deset minut jsem přeskočil na bus směřující do Matary přes Tangalle (100 Rs, 1.5 hod). Tentokrát jsem v autobuse stál, což by mi ani tolik nevadilo, spíš mne trochu rozčilovalo, že se na mne až trochu aktivně lepil jeden místní klučina. Přitom okolo bylo tolik pěkných děvčat. Přes hlavy Srílančanů jsem koukal na televizi, kde hlasitě a velice procítěně zpíval srílanský Karel Gott. Ve dvě jsem byl v Tangalle a v půl třetí jsem se dovezl tuktukem do mého resortu na pláži (200 Rs).
Tip na ubytování v Tangalle
Ubytování jsem podrobil stejně pečlivému průzkumu, jako jsem provedl výběr pláže, a ještě před odjezdem na Srí Lanku jsem si zarezervoval Cinnabar resort (62 USD). A udělal jsem dobře, do svých představ jsem se i tentokrát trefil. Cinnabar má dřevěné bungalovy, některé jsou postaveny v korunách stromů, některé mají koupelnu pod širým nebem, má nádhernou pláž a má atmosféru. V baru dělají skvělé koktejly, výborně vaří, místní personál je ochotný a je friendly.
Cinnabar resort
Co jsem v Tangalle zažil
Moje chatička byla opravdu přírodní, uprostřed obýváku mi rostl strom. Po horkém písku jsem došel pár metrů k baru, dal si první pivo, skočil na WiFi, koukal na vlny a užíval si modrého nebe.
Pláž Marakolliya
Protože jsem neposeda, v podvečer jsem se šel projít po pláži a po hodině jsem došel na konec pláže Marakolliya. Po cestě jsem žasnul nad písčitými dunami, velkými vlnami a nad tím, že kolem nebyla téměř ani noha.
Pláž Marakolliya
V Tangalle a v Cinnabaru se mi líbilo, a tak jsem si večer v pravidelném rytmu dopřával piva a koktejly… hlavně že se motám.
Další ráno jsem šel pěšky podívat se do města a hlavně vybrat nové peníze. S penězi jsem měl trochu smůlu, protože banky byly kvůli svátku zavřené, oficiální směnárny jsem na Srí Lance neviděl a na ATM jsem nenarazil. No, ale protože jsem byl už úplně bez srílanských miliónů, nakonec jsem je byl nucen měnit v jakémsi kumbále v malém obchodě.
Když jsem se vracel, narazil jsem na dlouhý průvod oranžových mnichů, kteří žádali věřící o almužnu. Někteří jím do připravených nádob nabírali naběračkou ze svých hrnců rýži, jiní jim dávali ovoce a zeleninu. Vzpomněl jsem si na laoské královské město Luang Prabang, kde na tuto podívanou turisté čekali podél ulic už od půl šesté ráno a tady jsem na stejný průvod narazil úplně náhodou.
Video: Mniši v Tangalle
V poledne jsem byl zpátky v Cinnabaru. Stál jsem na pláži a díval jsem se pod sebe a žádný stín jsem neviděl. Aha, to bude asi tím, že jsem jen šest stupňů nad rovníkem.
Odpoledne jsem se vydal znovu na plážovou túru a během téměř tří hodin jsem prošel nejen celou pláž Marakolliyi, ale došel i na konec pláže Rekawy. A po cestě si znovu užíval moře, Slunce a klid.
Video: Pláž Rekawa
Dal jsem na svůj cestovatelský Facebook příspěvek z Tangalle a někdo mi tam hodil komentář, že sedí v restauraci jen pár ulic ode mne. Obdivoval jsem sociální sítě, jak ten svět dokážou zmenšit.
Večer měl šéfík resortu narozeniny, takže jsme popíjeli s ještě větší vehemencí než předchozí den. Trochu už vypadl z role, v jednu chvíli jsem byl jeho nejlepší kámoš a chtěl se mnou stavět další resort.
Poslední den jsem už byl lejzy: koupal jsem se, spálil se na Slunci a posedával v baru.
