user_mobilelogo
Čína

RADY NA CESTU DO ČÍNY

 

Letem světem o Číně

Čína je nejlidnatějším státem světa. Svou rozlohou je třetí největší zemí, má hranici se 14 státy. Na východě a jihu omývají břehy Čínské lidové republiky Žluté, Východočínské a Jihočínské moře. Povrch Číny je převážně hornatý a od Tibetu na západě se terén postupně svažuje do úrodných nížin na východě. Na severozápadě země se rozkládají pouště, které zaujímají z celkové pevninské plochy téměř jednu pětinu. Rozkládá se zde po Sahaře druhá největší poušť Taklamakan.

Ke sjednocení států na území dnešní Číny došlo za první dynastie Čchin v roce 221 př. n. l. Za vlády prvního císaře byly položeny základy Velké čínské zdi, reformovalo se písmo a zavedla se jednotná měna. Započalo období dynastií a císařů, které trvalo až do roku 1912. V roce 1271 ovládl Čínu mongolský vůdce Kublajchán a mongolská nadvláda vydržela sto let. Mongolskou dynastii vystřídala čínská dynastie Ming a tu v roce 1644 mandžuská dynastie Čching, která vládla až do vytvoření republiky v roce 1912. Po druhé světové válce se moci chopili komunisté, kteří v Pekingu vyhlásili 1. října 1949 Čínskou lidovou republiku.

Dnes žije v Číně celkem 56 etnik, dohromady téměř 1,35 mld lidí. Tři čtvrtiny obyvatel nevyznává žádné náboženství a téměř jedna čtvrtina vyznává buddhismus. Hlavním městem je Peking, ve kterém žije 19 miliónů obyvatel.

 

Víza: podléhá vízové povinnosti, 50 Eurocina m

Výstup ze země: odletová taxa není vyžadována

Čínská ambasáda: Pelléova 18, 160 00 Praha 6

Česká ambasáda: 2 Ritan Lu, Jianguomenwai, 100600 Beijing

Časový posun: +6 hodin SELČ

Počasí: v říjnu na severu chladněji, v jižních provinciích horko

Kurz: 1 čínský Juen CNY stojí cca 3,2 CZK

Vzdálenost: Do Pekingu 7474 km

 

 

Kdy jet do Číny

Jednoznačnější odpověď mám spíše na otázku, kdy do Číny nejet. Jsou to v první řadě oba hlavní čínské svátky, které jsou týden po 1. květnu a po 1. říjnu. Těmto týdnům hoteliéři říkají golden week a veškeré ceny vzrostou minimálně na dvojnásobek. Nejsou k dostání vlakové a autobusové lístky, ani letenky, celá země je v pohybu a všude jsou nekonečné davy lidí. Kdy naopak do Číny jet závisí na místě plánované návštěvy. Severní provincie je lepší navštívit od jara do podzimu, jižní se navštěvují celoročně, ale nejvhodnější dobou jsou naopak zimní měsíce. Hlavní sezónou kromě zmíněných svátků jsou měsíce květen až srpen.

  

 

Co v Číně vidět a navštívit

cina 23

Existuje několik klasických cest. My jsme zvolili tu, která vede z Pekingu přes Xian do Lijiangu a do Yangshuo a Hong Kongu. Tato trasa se často doplňuje o návštěvu města pand Chengdu. Cestu jsme zahájili v Pekingu, kde jsme navštívili Zakázané město, Náměstí brány nebeského klidu, opravené i autentické hutongy, Chrám nebes a nakonec jsme se prošli Olympijským areálem. Podnikli jsme výlet na Velkou čínskou zeď a k hrobkám Mingů. Ve Xianu jsme jeli k Terakotové armádě a odpoledne jsme si prošli samotné město. Podnikli jsme výlet na vrcholky taoistických hor Hua Shan. Na západě jsme se prošli starobylým Lijiangem a přespali jsme v Soutěsce skákajícího tygra. Prošli jsme si Kunming a v oblasti Yangshuou jsme na bambusovém voru obdivovali vápencové skály kolem řeky Li a Yulong. Cestu jsme v Číně zakončili v Shenzenu, kde jsme se v přístavu nalodili na loď směřující do Macaa a následně do Hong Kongu.

Jiná trasa vede podél pobřeží z Pekingu přes Šangaj, Hangzhou, Xiamen až do Hong Kongu a případně Macaa. Cesta výjimečnými jižními provinciemi vede z Hong Kongu do Yangshuo, Kunmingu, Dali, Lijiangu a dále do Shangri La. Mezi nejkrásnější provincie patří právě provincie Yunnan, protože kromě nádherného starobylého Lijiangu a předhůří Himalájí na severu, má i rýžové terasy a tropické pralesy s řekou Mekong na jihu při hranicích s Barmou a Laosem. A mezi klasické cesty samozřejmě patří Hedvábná stezka vedoucí z Kašgaru u hranic s Kyrgystánem přes Turman, Hami, Dunhunag, Xiahe, Lanzhou do Xianu.

 

 

Cestování do Číny na vlastní pěst

cina 84

Čína je krásná a rozmanitá země, ale nezávislý turista, který neumí čínsky, se může častokrát cítit naprosto ztracený. Číňané neumí ani základy angličtiny, neumí číst latinku a všechny veřejné nápisy jsou v čínštině, které zase nepřečte běžný turista. Je to téměř to samé, jako kdyby se do cizí země vydal hluchoněmý. Místní nejsou schopni s čímkoliv poradit, ani na slovo airport nebo train station nereagují. Byli jsme tedy vděční, když jsme na recepci hotelu narazili na dobrou duši, která anglicky uměla, a nechali jsme si od ní napsat v čínštině na papírky vzkazy např. pro taxikáře.

Na cestách jsme se potkávali většinou jen s místními turisty, západních turistů bylo minimum. A protože jsme jeli klasickou cestu po Číně, mnohokrát jsme měli pocit, že v turistických místech plujeme v čínském davu. Odhaduji, že pokud je Číňanů téměř 1,4 miliardy a střední třídu může tvořit cca 7% obyvatel, pak se jedná o 100 miliónů potenciálních návštěvníků památek. Mnohdy jsme byli rarita a museli jsme místním pózovat před fotoaparátem.

Na cestu jsme si vzali poslední 12. vydání Lonely Planet z roku 2011. Většinou jsme se na průvodce mohli spolehnout, jen v něm uvedené ceny za vstupné a jízdné jsou mnohdy o 50 i více procent nižší než je tomu ve skutečnosti. Společně s vysokou inflací je hlavním důvodem skutečnost, že čínská vláda hodně turistických míst privatizuje a soukromé společnosti se snaží svou investici maximálně zúročit.

Získat víza do Číny je prakticky stejně náročné jako například víza do USA. Nám se to povedlo až napodruhé. Ambasáda vyžaduje kromě vyplněného formuláře i pasovou fotografii, fotokopii pasu, rezervaci letenky a ubytování, itinerář cesty, potvrzení o zaměstnání nebo studiu a výpis bankovního účtu. Poplatek za víza 50 Euro se platí po přijetí žádosti na přepážce ČSOB banky.

Na cestu jsme si po vzoru posledních cest sbalili jen do malých cyklistických baťůžků – viz Rady "Co s sebou na cesty", který nakonec nevážil více než 6 kilogramů. Opět jsme měli hygienu v balení do 100ml a tak jsme si baťůžek mohli vzít s sebou na palubu letadla. Protože jsme cestovali v říjnu a v tu dobu bylo v Pekingu a v Xianu chladněji, vzali jsme si i dlouhé kalhoty, uzavřené boty a softshellovou bundu. Tu jsme v jižních krajích připnuli přes baťůžek.

Čínská kuchyně je něco úžasného a na jídlo jsme se vždy těšili. Jí se jen hůlkami, takže platí to co např. ve Vietnamu, tzn. neodkládat hůlky do misky, protože pokud z misky trčí ven, mohou vyvolat u ostatních nepříjemné pocity. Takto totiž připomínají vonné tyčinky, které se zapalují v chrámech na památku zesnulých. Z jedné porce jídla se najedí dva lidé, často jsme si objednali jedno společné jídlo a dvě misky rýže. Cena za jídlo pro dva v lepší restauraci se může pohybovat okolo 70CNY, v pouliční jídelně cca 40CNY. Nejpopulárnější nápoj je bezkonkurenčně čaj, na druhém místě je pivo (nejčastěji však 8-9 stupňové). Pro Středoevropana může být zajímavé, že káva se v Číně téměř nepije.

Ubytování jsme měli zarezervované přes booking.com a agoda.com ve všech místech kromě jedné noci v soutěsce skákajícího tygra v Lijiangu. Důvodem bylo to, že jsme měli fixně zarezervované přelety a vlakové jízdenky a neměli jsme už žádnou možnost, jak s itinerářem během cesty hnout.

cina 57

Celou trasu o délce 5000 kilometrů jsme překlenuli třemi nočními vlaky a dvěma vnitrostátními přelety. S online rezervací letenek je minimální práce a funguje to stejně jako u nás, např. u http://english.ctrip.com nebo www.elong.net. Noční vlakové jízdenky jsme s několikatýdenním předstihem řešili přes čínskou agenturu www.travelchinaguide.com, protože jsme chtěli mít jistotu, že pojedeme v noci ve zvolené spací třídě a ne 15 hodin přes den ve stoje. Agentura nám jízdenky postupně zasílala kurýrní službou na recepce hotelů, které jsme jim udali (dnes i možnost vyzvednutí jízdenek na nádraží). Dnes jsou již jiné možnosti on-line rezervací vlakových lístků, např. přes www.china-diy-travel.com, (v tomto případě se vlaková jízdenka vyzvedne s předstihem na nádraží), viz má oblíbená stránka www.seat61.com/China.htm. Podle čínských pravidel se jízdenky nedají zajistit dříve než 60 dní před stanoveným odjezdem vlaku. Lůžkové vagóny se dělí na soft sleeper (1. třída) a hard sleeper (2. třída). Hlavní rozdíl mezi nimi je především v tom, že v 1. třídě se spí po čtyřech a kupé se dá zavřít a zamknout a ve 2. třídě se spí po šesti a kupé dveře nemá. V této třídě jsou nejvhodnější prostřední lehátka, protože na spodních sedí všichni, kteří zrovna nespí, a v horním je málo místa nad hlavou. Na nádraží se má pasažér dopravit minimálně 40 minut před odjezdem vlaku. Nejdříve projde detekční bránou a pasovou kontrolou a vydá se do příslušné čekárny ke stovkám jiným cestujícím. Před odjezdem vlaku vyzve zřízenec amplionem všechny čekající, aby se vydali k vlaku. Ve vagónech se nabízí občerstvení, polévky a nudle. Průvodčí si vezme jízdenku a vymění ji za plastovou kartičku, aby měl přehled, kterého pasažéra má v kolik hodin probudit.

Číňané jsou velice klidní lidé, obdivoval jsem například jejich ledový klid v tlačenicích v nekonečných zácpách v ulicích Pekingu. Kapitolou sama o sobě je ale čínské plivání na zem a toalety. Zřejmě jim přijde stejně divné naše smrkání do kapesníku, ale jejich hlasité ulevování třeba po ránu, u jídla nebo v letadle je občas jen pro silnější nátury. Toalety jsou jen tureckého typu, někdy dokonce s jedním odtokovým kanálem pro více toalet (být poslední v řadě není legrace). Jen jednou jsme narazili na evropský záchod a ten měl pro změnu pokyny pro místní, že na záchodovém prkénku se nestojí nýbrž sedí. Pisoáry jsou klasicky o půl metrů níže.

Že na internetu panují v Číně určitá omezení, jsme zjistili záhy, protože jsme se nemohli přihlásit do emailové schránky do Seznamu a stránky Facebooku nefungovaly vůbec. Na cesty je nutné si přibalit adaptéry všeho druhu, protože v Číně používají elektrické zásuvky 4 typů.

 

 

POČET NAVŠTÍVENÝCH ZEMÍ

zeme 100

28

POČET DNÍ NA CESTÁCH

dny 100

334

POČET KM NA CESTÁCH

km 100

39 450