user_mobilelogo
madeira head 4

CESTOPIS MADEIRA

 

 

MADEIRA

17.10. – 31.10. 2004

 

Proč tam jet

Madeira není typická destinace pro ty, kteří preferují pobyt na slunných plážích - Madeira je především rájem turistiky. Na ostrově byl v horách v minulých stoletích vybudován systém zavlažovacích kanálů, tzv. levád, kterými se voda přiváděla z deštivého severu na jižní slunečný svah. Na ostrově je postaveno přes 2000 kilometrů těchto levád (z toho 40 kilometrů v tunelech) a tak se z nich staly ideální trasy pro túry úchvatnou přírodou.

 

Jak tam jet

V Praze jsem kontaktoval cestovní kancelář Fischer a koupil dvě volná místa v jejich charterovém letadle. Po přistání jsme si na letišti počkali na aerobus, který nás zavezl do Funchalu (4 Eura, 20 min). Tam jsme nejdříve na třídě Avenida Arriaga navštívili turistické centrum, kde jsme si koupili jízdní řád autobusů (1 Euro), průvodce popisující madeirské levády a treky, zvýhodněnou týdenní jízdenku na autobusovou dopravu (15 Euro), a pak jsme autobusem č. 47 dojeli k Hortensii, kde jsme měli zajištěno ubytování.

 

Tip na ubytování

Nechtěl jsem bydlet v hotelovém komplexu a proto jsem našel ubytování v Hortensia Gardens (45 Euro/apartmán, přes Booking.com), který je na levádě dos Tornos nad Funchalem. Většina turistů, kteří se vydají po levádě dos Tornos směrem z Monte, se tu zastaví na čaj nebo malé občerstvení. Dům obklopuje krásná subtropická zahrada s palmami a s výhledem na Funchal. Z centra města sem jede autobus číslo 47 a vystoupí se na konečné. Majitel pronajímá celkem dva stylově zařízené apartmány s kuchyňkou.

 

Na co si vždy vzpomenu

První dny nám docela pršelo. Přesto jsme stihli jít po levádě dos Tornos k Monte (10km). Tato leváda začíná v Monte a končí v Camachy. My jsme byli ubytovaní někde uprostřed této cesty a tak jsme vyšli z domečku, rychle našli levádu a za mírného deště šli eukalyptovými lesy podél kanálu. V rokli před Montem jsme narazili na velký vodopád a došli jsme na vyhlídku, ze které díky mlze nebylo nic vidět.

Madeira Leváda dos Tornos

Leváda dos Tornos

Odpoledne jsme sjeli z Monte dolů do Funchalu. Dá se jet na dřevěných saních, autobusem č. 21 nebo lanovkou. My jsme zvolili lanovku (9 Euro) s velkolepou vyhlídkou na město http://www.madeiracablecar.com/. Po tomto zážitku jsme postupně prozkoumávali Funchal. Od moře jsme se koukali zpátky ke špičkám hor tyčícími se nad Funchalem a pozorovali mraky, ve kterých jsme se před chvíli procházeli, když jsme šli levádou. Prošli jsme historickým centrem a v parku Svaté Kateřiny jsme našli webovou kameru. Napadlo nás zavolat kamarádům do práce a do kamery jim zamávat http://www.madeira-web.com/. Všichni jsme z toho pak měli úplné vánoce...

Šli jsme levádu dos Piornais s napojením na levádu do Curral (20km). Začátek levády jsme ve městě museli chvíli hledat, ale nakonec jsme se správně napojili. Poté, co jsme vyšli z města, obdivovali jsme kaktusové stromy, květy aloe vera, ale hlavně plejády banánových polí. Banánů bylo tolik, že mi to připomnělo film Rozpuštěný a vypuštěný: kachny, kachny, kachny... Piornais byla zajímavá tím, že v jednom úseku byla leváda zapuštěná do skály a přes zábradlí se člověk mohl nahnout do pěkné hloubky. Pokračovali jsme Levádou do Curral, která pokračuje dále do vnitrozemí ostrova. Protější svahy údolí byly obsypány terasovitými políčky, které vypadaly exoticky, jen ta rýže chyběla. V jednom místě však leváda do Curral už nebyla příliš zpevněná a visela nad hlubokou strží. A proto jsem k dalšímu pochodu nedostal od Šárky potřebné povolení.

Madeira Leváda dos Piornais

Leváda dos Piornais

Další den jsme šli trasu, která je v průvodci pojmenována jako North coast trek (15km) a vede z Porto da Cruz (bus č. 53) do Machica (bus č. 53 nebo 113). Za Funchalem jsme projížděli autobusem lesem betonových pilířů, které drží přistávací plochu letiště. Ta je totiž z větší části postavena nad mořem, protože na pevnině se nepodařilo najít dlouhý rovný úsek vhodný pro přistávání letadel. Samotné městečko Porto da Cruz je nádherně fotogenické, leží na pobřeží u strmé skály. Stezka nejdříve prochází lesem, ale pak vede přímo pobřežními skalami vysoko nad mořem a v některých úsecích to je k úpatí skály docela blízko. Ačkoliv je tato túra označena jako černá, dá se bez potíží projít, pokud tedy někdo netrpí závratěmi a není zrovna mokro po dešti.

Madeira Porto da Cruiz

Porto da Cruiz

Naplánovali jsme si levádu do Furado s napojením na levádu da Serra da Faial (20km). Jeli jsme autobusem č. 103 do Ribeiro Frio a nejdříve jsme zašli na velkolepou výhlídku „Belvedere of Ribeiro Frio” s pohledem na okolní hory s mořem v pozadí. Úplné orlí hnízdo. Poté jsme našli začátek levády a pokračovali bujnou vegetací s malými vodopády, prošli jsme temnou soutěskou a skalami s vyhlídkami na okolní hory.

Madeira Belvedere of Ribeiro Frio

Belvedere of Ribeiro Frio

Autobusem č. 81 jsme jeli na zastávku Eira do Serrado nad Údolí jeptišek. Silnička byla místy zasekaná do hory a pohled z okénka do velkých hlubin pod námi bylo něco pro Šárku. Ta se furt bála, že kdyý trochu zafouká vítr, odfoukne autobus i s námi do hlubin pod námi. Nakonec byla moc vděčná, když jsme do Eira do Serrado dorazili. Je tu jedinečná vyhlídka, kdy se z nebeské výšky naskýtá pohled přímo pod sebe na městečko Curral das Freiras v Údolí jeptišek. Když jsme se pokochali, sestoupili jsme dolů do vesnice a přitom překonali půlkilometrové převýšení. Ve vesnici jsme našli levádu do Curral a vydali se po ní až do míst, kdy byla hodně zasekaná ve velké výšce do skal a byla už málo zpevněná. Před několika dny jsme se z ní vraceli z opačné strany, když jsme šli levádu Piornais. Vrátili jsme se zpět do vesnice a vydali se průsmykem milenců (Boca do Namorados) vystoupat protější stráň. Tentokrát to bylo dobrých 700 metrů převýšení zase pěkně zpátky nahoru. Když jsme to zvládli, podívali jsme se na druhou stranu, koukli na vyhlídku Eira do Serrado a řekli si, jací jsme blázni. (20km, zpět do Funchalu bus 96).

Šli jsme znovu levádu dos Tornos, tentokrát však směrem k vesnici Camacha (20km, zpět bus č. 29). Procházeli jsme portugalským venkovem, s chudými políčky a poprvé použili čelovku, protože jsme procházeli tunely.

Naplánovali jsme levádu Do Norte s napojením na levádu dos Rabacas (10km). Autobusem č. 6 jsme dojeli k Encumeada pass a našli směrovku Folhadal. Prošli jsme 600 metrů dlouhým tunelem a vyšli jsme v přírodě porostlé bujnou vegetací. Na konci levády jsme byli odměněni vysokým vodopádem. Když jsme se vrátili, odbočili jsme na levádu Rabacas, která však vede místy hodně vysoko ve skále s příkrým srázem. V jednom kritickém momentu jsem už dále Šárku nedostal a tak jsem šel chvíli sám. Chvílemi jsem si připadal jako provazolezec. Nakonec jsem narazil na další dlouhatánský tunel a zjistil, že nemám u sebe čelovku, protože jsem ji nechal u Šárky v batohu a tak jsem rezignoval a raději se vrátil.

Madeira Leváda do Norte - Folhadal

Leváda do Norte - Folhadal

Rozhodli jsme se prozkoumat nejvýchodnější část ostrova skalnatý poloostrov Sao Lourenco (bus č. 113, 5 km).

Půjčili jsme si na tři dny auto (80 Euro) http://www.futurorent.com/ (nebo přes rentalcars.com) a vyrazili nejdříve do Porto Moniz, Sao Vincente a Cabo Girao. Madeira je prošpikovaná silničními tunely a směrem k Porto Moniz jich je opravdu nepočítaně. Do jednoho jsme vjeli, když svítilo sluníčko a bylo modré nebe a když jsme z něho vyjeli, pršelo. Úplný zázrak. Na severním pobřeží navíc padaly ze svahu hor k silnici úchvatné vodopády. V Porto Moniz vybudovali v rozeklaných přímořských skaliskách bazénky a dá se plavat z jedné části do druhé, celé to působí jako rozmanité bludiště. V Sao Vincente pršelo a tak jsme vlezli do sopečné jeskyně (8 Euro), kterou vytvořila sopka před 400 tisíci lety, když se proudy lanovité lávy draly z nitra země na povrch ostrova. Na cestě do Funchalu jsme nakonec zastavili na Cabo Girao, nejvyšším útesu v Evropě (alespoň podle některých průvodců). Pohled z vyhlídkové plošiny do hloubky 580 metrů pod sebe byl stejně úchvatný, i kdyby to byl druhý nejvyšší útes. (Vyhlídka se nachází 20km od Funchalu, jede tam autobus č. 154).

Madeira Cabo Girao

Cabo Girao

To nejlepší nakonec. Jeli jsme autem na parkoviště Rancho Madeirense u města Santana a našli jsme začátek levády Calderaio Verde (15 km). Tato leváda patří k nekjrásnějším, procházeli jsme bujnou vegetací s množstvím vodopádů a výhledů na okolní horské svahy. Leváda je místy zasekaná do kolmé skály, prochází se tunely a o to je to zábavnější. Na konci jsme byli odměněni stometrovým vodopádem. Dále se dá pokračovat na černou levádu Caldeirao da Inferno.

Ačkoliv je Madeira hodně rozeklaná, v západní polovině se nachází náhorní plošina Paúl da Serra. Tady se rovněž nachází množství zajímavých cílů. Vybrali jsme Rabacal s napojením na vodopád Risco a jezírko 25 vodopádů. K vodopádu jsme šli za mírného deště s magickým oparem, který celou tu přírodní scenérii umocňoval. Vodopády nasycené deštěm padaly i přes levády a projít pod nimi suchý bylo vyloučené. Samotný Risco vodopád byl mohutný a padal z kolmé černé skály. Poté jsme se napojili na stezku vedoucí podél levády k jezírku 25 fontes a protože byl mokřejší podzim, vodopádů tam bylo více.

 

 

... kam dál? Prohlédněte si itinerářfotografie z cesty nebo rady před cestou na Madeiru. Pokud budete mít dotazy, napište je do komentářů, obvykle odpovím během jednoho dne.

 

 

NÁSLEDUJ MNE NA SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH:  facebook instagram youtube

 

 

POČET NAVŠTÍVENÝCH ZEMÍ

zeme 100

34

POČET DNÍ NA CESTÁCH

dny 100

359

POČET KM NA CESTÁCH

km 100

42 510