user_mobilelogo
Tobago head 3

CESTOPIS TOBAGO

 

 

 

PARLATUVIER

15.12. – 20.12. 2007, cestopis část I.

 

Proč na Parlatuvier jet

Poblíž Parlatuvieru se nachází deštný prales, kam se dá chodit na treky. Ve vesnici a také v okolí jsou také krásné přírodní pláže.

 

Jak jet na Parlatuvier

Cesta na Tobago byla kapitola sama o sobě, za kterou z velké části musíme poděkovat letecké společnosti Martinair. Nejdříve jsme na Ruzyni díky přehuštěnému leteckému provozu nad Amsterdamem nabrali zpoždění hodinu a půl, což byla přesně naše rezerva na přestup. Z představy, že celá naše cesta skončí už na začátku, se mi udělalo přímo blbě. Ještě za letu se letuška snažila zjistit z jakého gejtu Shipholu Martinair odlétá, abychom neztráceli čas pobíháním po letišti. Letadlu jsme ze všech sil pomáhali, aby letělo rychleji. Protože jsme to nakonec stihli, tak nám Martinair oznámil, že se jim letadlo porouchalo a let se odkládá o jeden den (kdybychom to nestihli, letadlo by jistě bylo v pořádku). Sice nás ubytovali a dali poukaz na večeři, ale v prosinci jen v mikině se toho moc v Amsterdamu dělat nedá. Za den ztracené dovolené jsme od společnosti i přes naše další urgence už nic jiného nedostali (dnes bych jim už nic nedaroval, viz článek "Před nástupem do letadla - služba Click2Claim"). Příští den jsme odletěli, ale při mezipřistání v Surinamu jsme zase pro změnu opravovali čtyři hodiny brzdy. Takže na Tobago jsme přistáli zhruba o 30 hodin později. Na letišti nás měl čekat místňák Sheppy z půjčovny aut. Samozřejmě nečekal, kdo by taky ano. Když jsem se začal místních vyptávat, kde je jeho autopůjčovna, ozvala se jedna paní, že to ona si se mnou psala emaily a pomáhala mi se zařizováním všeho potřebného na Tobagu a Sheppyho zavolala mobilem. Svět je malý. Sheppy, černý pohodový chlápek, nám auto půjčil (Daihatsu Terios 630USD/11 dní, viz "Rady před cestou"). Ve čtyři ráno českého času jsme se vydali přes ostrov hledat naši vesnici, s řízením na pravé straně, skrz prales, po tmě a v průtrži mračen. No a ve vesnici nás také už nikdo nečekal, naše ubytování jsme našli opuštěné a zamčené. Už jsem viděl, že naše první noc na Tobagu bude pod širákem. Nakonec jsem někde našel podezřelé telefonní číslo a bez mezinárodní převolby jsem ho ze svého mobilu zavolal. Kupodivu to majitelé zvedli a jeli nám otevřít. Takže nakonec hurá sláva, ale s Martinairem už nikdy více.

 

Tip na ubytování v Parlatuvier

Ve vesnici Parlatuvier jsme měli zamluvené ubytování v Gloucester Place. Je to velký dům, jehož majitelé jsou milí starší Kanaďané na odpočinku, kteří pronajímají návštěvníkům pokoje v horním patře. Tak nějak bych si důchod představoval taky. Svou kuchyň dávají k dispozici i hostům, mají krásnou terasu a malý bazén s výhledem na moře. Do zátoky na vesnickou pláž se dá dojít pěšky. www.gloucesterplace.com.

 

Co jsem v Parlatuvier zažil

Kupodivu nám převážě pořád pršelo. V termínu, ve kterém jsme tam jeli, by už nemělo... Tak jsme alespoň využili přírody kolem nás a chodili jsme na treky.

Hned první den jsme měli v plánu jít na trek do pralesa. Jediný vstup je Gilpin trail na cestě mezi Parlatuvier a Roxborough. Jen co jsme autem vyjeli na první výlet, přejeli jsme na silnici tlustého hada. Povzbuzeni samostatným prozkoumáváním pralesa na Dominice, ignorovali jsme uniformované průvodce na začátku trasy a ušetřili 180TTD. Protože bylo deštivé počasí, naše botasky byly za chvíli těžké pět tun (až do návratu domů nechtěly potvory uschnout a na zpátečním letu domů jsme je museli hermeticky uzavřít, abychom neohrozili cestující a posádku). Procházeli jsme hustým porostem, podél stezky rostly kapradiny, bambusy a mohutné vzrostlé stromy, pravá divočina. Stezka byla poničená sesuvem půdy a se spousty spadlých stromů. V místě, kde se sesul celý svah, jsem už dál Šárku nedostal a po dvou hodinách cesty jsme se obrátili zpátky.

Tobago 03

Gilpin trail

Odpoledne jsme se šli projít přírodou okolo vesnice. Míjeli jsme dřevěné domečky místních, mnohé byly krásně barevně natřené. Za vesnicí jsme našli stezku vedoucí kolem potoka. V jednom místě jsme museli potok přejít a suchou nohou se to povedlo jenom některým šikovným... Dostali jsme se dále do přírody, po cestě jsme potkali fialového čápa a na konci jsme byli odměněni malým vodopádem s tůní obklopenou zelenou vegetací. Místní vesnický bazének.

Tobago 18

Parlatuvier

Další den jsme přejeli na opačnou stranu ostrova. Poblíž Roxborough je možné jít s průvodcem na Argyle Falls. Ten náš průvodce (30 TTD) byl ženská, ale nešlo to vůbec poznat. Byla minimálně dvakrát širší než já a riflové kraťase měla naražené až pod prsa. Myslím, že kdyby chtěla, mohla by být olympijský vzpěrač. Po cestě se nám snažila něco vysvětlovat, ale ten kreolský přízvuk to totálně zhatil. Došli jsme s ní až k vodopádům, kde jsem se snažil vyšplhat do poloviny a udělat nějaké fotky. Na závěr túry jsme si od chlapny koupili kouli ze syrového kakaa.

Tobago 12

Argyle falls

Odpoledne jsme se jeli podívat do Scarborough. Když jsme se procházeli ulicemi, objevili jsme v tom létě vánoční stromeček, který byl chudák přivázaný k dřevěnému sloupu pouličního osvětlení. A uvědomili si, že jsou Vánoce. Pak jsme dojeli k místnímu Němcovi do Crown Pointu, který inzeroval naše ubytování v Charlotteville. Bydlel na místě, kde bych se já osobně po dvou dnech nudil, a když Němec vyšel ze dveří, tak jsem uviděl k smrti unuděného člověka. Naše další ubytování jsme zaplatili, klíče si vyzvedli a Němce jsme ponechali jeho osudu.

Tobago 16

Scarborough

S majitelem našeho ubytování jsme šli následující ráno koupit na molo od rybářů ryby. Když jsme se vraceli, stáli jsme na kopci nad zátokou a z výšky jsme pozorovali hejno bílých ptáků, jak krouží nad hladinou. Každou chvíli se nějaký pták vrhnul střemhlav dolů, zapíchl se do vody a ulovil si rybu.

Tobago 35

Parlatuvier bay

Rozhodli jsme se prozkoumat Gilpin trail znovu. Po cestě jsme potkali místní paní, která se nabídla, že za menší úplatek půjde s námi. Když jsme znovu došli k sesunuté stráni, tentokrát ji Šárka následovala a břeh beze slova přeručkovala. Takže si musím tady postěžovat, že cizí ženské důvěřuje víc než svému ostřílenému Rambovi… Po cestě jsme překračovali potoky, houpali se na liánách a pozorovali kolibříky.

Tobago 04

Gilpin trail

Když jsme jeli autem na zpátek, tak jsem zastavil, abych si odskočil. Místňák u silnice mne zmerčil a pořád na mne něco volal. Já si myslel, že jsem provedl trestný čin, ale on chtěl, abych šel k němu. No a pak mi ukazoval rukou do trávy před sebe a já uviděl metrovou živou potvoru. Myslím, že ten had jedovatý nebyl, ale kdo by to chtěl ověřovat.

Tobago 08

Místní fauna

Večer jsme dojeli do sousední vesnice Castara, kde se v jedné restauraci pořádal kreolský večer. Místní dredaři bubnovali na bubny všeho druhu a člověk se ocitl uprostřed Afriky.

Poslední den jsme se vrátili zpátky za Castaru a podle průvodce jsme se napojili na stezku vedoucí na hřeben ostrova.

Když se počasí umoudřilo, šli jsme se dolů do vesnice koupat na pláž. Když jsme se jedno odpoledne vraceli, prošli jsme okolo školního hřiště, kde měli děti vánoční besídku.

 

POČET NAVŠTÍVENÝCH ZEMÍ

zeme 100

34

POČET DNÍ NA CESTÁCH

dny 100

359

POČET KM NA CESTÁCH

km 100

42 510