Ověření letenek

Aktuální počasí ve Vietnamu

Cestopis Vietnam

seznam článků
Cestopis Vietnam
Parfume pagoda
Halong bay
Ninh Binh
Hue
Hoi An
Nha Trang
Saigon
Všechny strany

 

 

 
Protože nás jihovýchodní Asie svou rozmanitostí a atmosférou neustále přitahovala, po návštěvě Thajska, Hong Kongu, Malajsie a Singapuru jsme hledali další místo, které bychom mohli navštívit a volba padla na Vietnam. I když je Vietnam opravdu rozlehlý, cestu jsme zvládli bez zaváhání a po návratu domů jsme museli návštěvu Vietnamu všem doporučit. A sami doufáme, že se do Vietnamu někdy vrátíme.
  
 
 
 

Hanoj

14.5. – 16.5. 2007

 

 

 

 

Proč jsme do Hanoje jeli

Protože Hanoj má neopakovatelnou atmosféru, zvlášť ve starém městě.

 
  

Naše doprava do Hanoje

Přiletěli jsme z Taipei, kde jsme strávili dva dny. Ve frontě na odbavení jsme stáli s jedním Taiwancem, který se divil, že Češi jezdí na dovolenou do Vietnamu. Jako první uvítání to nebylo zrovna povzbuzující. V příletové hale jsme pak zase chvíli žasli my, když jsme viděli vietnamské vojáky v sovětských uniformách. Letiště je asi 35 km od města a cesta taxíkem do Hanoje trvala téměř hodinu. Taxi jsme měli domluvené předem s hotelem, protože cena 10 USD se nám zdála přijatelná a nechtěli jsme riskovat případné dohady s přespříliš podnikavými řidiči. Už po cestě jsme z okénka taxíku s údivem sledovali záplavy motorek, na kterých se mnohdy přesunovala celá rodina i s nákladem, úzké domy postavené v typické vietnamské architektuře, houfy lidí v šikmých kloboucích. A bylo to přesně ono, na co jsme se těšili.

 
 

Naše ubytování v Hanoji

Měli jsme rezervaci v turistickém hotelu Elegance 1. Je to malý hotýlek přímo ve víru dění staré čtvrti Hanoje. V ceně pokoje byl i počítač napojený na internet a mohli jsme si tak v klidu dolaďovat naše plány. Některá hluchá místa v našem itineráři nám navíc pomohl vyřešit personál hotelu. Z balkónku jsme pozorovali celý ten neuvěřitelný mumraj na ulici. www.hanoielegancehotel.com

 

 

Na co si vždy vzpomeneme

Na první dojmy z Vietnamu. Vyšli jsme z hotelu na ulici a potkávali pouliční prodavače v šikmých kloboucích s nákladem zavěšeným na tyči přes rameno. Mladá děvčata nosila roušku přes obličej a sluneční brýle, aby si co nejvíce ochránila bílou pleť a byla krásná. Silnice byly plné obrovských záplav motorek a kol a my je nemohli přejít. A všude byla spousta lidí.
 
Na toulky starou Hanojí.  Každá ulice se tam specializovala na určité řemeslo. Celkem 36 cechů se v jedné staré čtvrti soustředilo do 36 uliček a když jimi člověk prochází, tak jde ulicí kabelek, bot, hrnců ...
 
Jak jsme se učili přecházet silnici. V Hanoji a zejména ve staré čtvrti jezdí lidé jen na motorkách. Přejít přes pětiproudou silnici, kde jede nepřetržitý tok tisíců motorkářů je takřka nadlidský výkon. Přechody pro chodce se semafory se v Hanoji nevedou. Zezačátku jsme pokaždé deset minut bezradně stáli, než jsme se s výrazem plný hrůzy vrhli do vozovky, ale časem jsme od místních odkoukali, jak na to. Člověk se musí obrnit a bez zastavení přecházet silnici stálou rychlostí mírně do protisměru. Projíždějící motorkáři nás míjeli jako proud obtékající vody.
 
Jedni Američani nás nasměrovali na tržnici, kde se na ulici prodávali grilovaní psi. Tržnice se nacházela kousek od nás, tak jsme se tam šli podívat. Šárku jsem však už pro bližší průzkum nepřemluvil, a tak jsem si alespoň vyjednal desetiminutový rozchod. Neustále jsem byl varován, abych to nedělal, protože náš pejsek to doma na mne pozná.
 
Byli jsme se v divadle podívat na tradiční představení vodních loutek.
 
V Hanoji jsme byli v době voleb. Celé město bylo ověnčeno srpy a kladivy. Na hlavní třídě u jezera Hoan Kien se konaly estrády, na kterých vystupovali artisté a pořádaly se koncerty, kde zpěváci procítěně zpívali o Ho Či Minovi. Vše přenášela státní televize. Projíždějící motorkáři se na silnici zastavovali a provoz absolutně zablokovali. Předtím jsem pět tisíc motorkářů pohromadě neviděl.
 
Šli jsme se podívat na Ho Či Minovo mauzoleum.
 

Byl jsem překvapen, že všichni Vietnamci jezdí na nových motorkách. Ptal jsem se, kolik takové motorky stojí, že si je každý může dovolit. Dozvěděl jsem se, že nejlevnější jsou čínské asi za 300 USD, pak taiwanské za 500 USD a nejdražší jsou japonské za 700 USD. Mohli by se prodávat i u nás ...

 

 

 

 
043  032  042
 
    Staré město v Hanoji                        Před hotelem, staré město v Hanoji    Před hotelem, staré město v Hanoji