Zápisky z cest ...

Do Havany se jet musí. Drtivá většina turistů, kteří na Kubu přijedou, zůstane celý svůj pobyt ve svém hotelu na pláži a z ostrova a z běžného kubánského života nevidí nic. Koloniální Havana je skutečně výjimečný zážitek.

 

  

Letecky Praha – Paříž – Havana. Na letišti v Havaně jsme vystáli asi hodinovou frontu na imigračního úředníka. Ten v naší frontě byl obzvlášť rychlík. Poté následoval boj o zavazadla. Svůj majetek hledalo v malé odbavovací hale asi 500 turistů a batohy a kufry odpadávaly z pohyblivých pásů, válely se po zemi a přepadávali přes ně turisté. V příletové hale na nás pak čekala zřejmě polovina Kuby, ale nakonec jsme se bez újmy prodrali až k taxíku. Do centra Havany to stojí 25 CUC, my jsme se o jízdné podělili s jedním Norem.

 

  

Ubytování  v Havaně jsme měli zajištěno již z domova a to v hotelu Telegrafo. Chtěli jsme totiž na vlastní kůži poznat atmosféru nádherného koloniálního hotelu. Dá se bydlet i v Casa Particular, ale v centru jsme žádné neviděli a shánět ji unavení po příletu je fakt úděl.  Hotel má výbornou polohu v centru Havany kousek od Capitolia a na začátku široké třídy Prady. Měli jsme tak velký pokoj, že měl dvě toalety a snídaně spíš připomínaly oběd.

 

  

Na procházky centrální a starou Havanou. Na fantastické koloniální domy, které v Havaně chřadnou a vláda je nestačí opravovat. V historických skvostech bydlí Kubánci prakticky zdarma a na balkónech si chovají slepice. Někde jsme četli, že v Havaně spadne každý den jeden dům.

 

Seděli jsme v baru a poslouchali kapelu, která na plné pecky hrála salsu. A pak jsem si všimnul ruky jedné zlodějské, jak nám přes venkovní oplocení šátrá v batohu. To se nám ještě nikde nestalo, ale vše je asi jednou poprvé.

 

Vyjeli jsme na střechu luxusního hotelu NH Parque Central a dali si výborné (ovšem drahé – 5 CUC) mojito. Z výšky jsme pozorovali střechy starých domů centrální Havany a v dáli modré moře.

 

Navštívili jsme slavnou cukrárnu Coppelii ve Vedadu. Pokud si člověk chce tady dát zmrzlinu za kubánské Pesos, pak se musí převléct za Kubánce a stoupnout si do jedné ze čtyř stometrových front. Druhá varianta je dát si ji bez fronty, ale za konvertibilní Pesos.

 

Navštívili jsme továrnu na výrobu doutníků Partagas. Na Kubě je takových továren sedm a tato se nachází hned za Capitoliem. Kubánky sice na svých stehnech nic neválí, ale i tak je velice zajímavé na vlastní oči vidět, jak a v jakém prostředí se slavné doutníky vyrábějí. Přišlo nám, jakoby se tam zastavil čas. Kubánci vyrábějí doutníky jen pomocí nože a přitom poslouchají vedoucího, který jim na vyvýšeném pódiu předčítá noviny.

 

Seděli jsme na schodech Capitolia a sledovali čilý provoz starých veteránů na hlavní třídě pod námi. Malí klučíci si hráli a klouzali se po mramorovém obložení dolů.

 

Prošli jsme nádhernou třídu Prado a pak několikakilometrovou nábřežní promenádu Malecon. Sledovali jsme hloučky lidí, jak se veselí, jak popíjí levný rum, jak se koupou v moři, chytají ryby nebo se jen prochází. A do toho zapadalo sluníčko.

 

Na kubánské bary, kde se pije mojito, kouří doutníky a poslouchá živá salsa. Navštívili jsme i La Bodegitu Del Medio. Vyšli jsme do druhého patra a chtěli si dát něco k jídlu. Volný měli jen jeden stůl pro čtyři a to se personálu nelíbilo, takže jsme si nic nedali a šli pryč. Ta pražská La Bodegita je stejně pěknější :-)

 

 

 

    

 

   Hotel Telegrafo, Havana                    Capitolio, Havana                              Prado, Havana 

        

 

   Prado                                            Prado                                          Prado                Partagas

    

 

   Malecon, Havana                              Malecon, Havana                              Staré město, Havana