user_mobilelogo
kuba head

RADY NA CESTU NA KUBU

 

Letem světem o Kubě

Kuba patří mezi souostroví Velkých Antil a nachází se mezi Floridou a Mexikem, Jamajkou a Haiti. Ostrov měří 1850km na délku a 200km na šířku.

Kubu objevil v roce 1492 Kryštof Kolumbus a v následujících stoletích byl ostrov španělskou kolonií. Španělsko ztratilo suverenitu nad Kubou až v roce 1898 ve španělsko-americké válce. Do roku 1902 byl ostrov krátce pod správou USA a poté vznikl samostatný stát Kuba. V roce 1933 se k moci dostal generál Batista a v roce 1956 vypukla Kubánská revoluce, která vyvrcholila vítezstvím revolucionářů 1.1.1959. Následující desetiletí se Kuba dostala do ekonomické blokády ze strany USA a byla odkázána na hospodářskou pomoc bývalého socialistického bloku. Po rozpadu Sovětského Svazu země upadla do ještě větších ekonomických problémů a od roku 1995 kubánská ekonomika závisí především na turistickém průmyslu.

Dnes žije na Kubě 11 miliónů lidí, z toho v hlavním městě Havaně 2,2 miliónů.

 

Víza: podléhá vízové povinnosti, 25 USDkuba m

Výstup ze země: odletová taxa již není vyžadována

Kubánská ambasáda: Jinonická 14, Praha 5 150 00

Česká ambasáda: Ave Kohly no 259, e/41 y 43, Nuevo Vedado, La Habana

Časový posun: -6 hodin SEČ

Počasí: při cestě v prosinci ideální

Kurz: 1 konvertibilní peso CUC stojí 25 CZK

Vzdálenost: Do Havany 8530km

 

 

Kdy jet na Kubu

Kuba spadá do hlavního karibského hurikánového pásu. Nejvhodnější doba pro příjezd je mezi listopadem a květnem. Nejsušší měsíc je březen, nejvydatnější srážky spadnou od července do října.

 

 

Co na Kubě vidět a navštívit

Kuba 42

Dvě třetiny turistů, kteří na ostrov přijíždí, jsou z Kanady a valná většina z nich zůstane na plážích Varadera. V dosahu Varadera je velkolepá Havana a na jihu koloniální Trinidad. Nezávislí cestovatelé se dostanou do vzdálenějších míst, směrem na západ například do krasové oblasti Viňáles, která je také známá svými tabákovými plantážemi, ze kterých se vyrábějí vyhlášené kubánské doutníky, do plážového letoviska Cayo Levisa nebo do přímořské přírodní rezervace Maria La Gorda. Na východě ostrova turisté navštěvují Santa Clara, Cienfuegos, Camaguey, Santiago de Cuba a odlehlou exotickou Baracou.

 

 

Cestování na Kubu na vlastní pěst

Kuba 24

Pro vstup na Kubu se vyžaduje vízum, které vydává kubánská ambasáda se sídlem v Praze na Jinonické 14. Získat turistické vízum na 30 dní není příliš složitá procedura, podstatná je zpáteční letenka. Vízum by se mělo dát vyřídit i po e-mailu, viz webové stránky kubánské ambasády.

Na cestu na Kubu jsme si tehdy ještě zabalili do velkého batohu. S přibývajícími cestami jsem však zjistil, že spoustu věcí člověk na cestách nepotřebuje a je možné cestovat jen s malým baťůžkem a pohybovat se svobodněji. Dnes cestujeme jen s malým cyklistickým baťůžkem, který neváží více jak 6kg. Protože hygienu máme v balení do 100ml, nastupujeme s ním rovnou i na palubu letadla. Jak si zabalit na cesty popisuji v článku "Co s sebou na cesty".

Kubánci mají dvojí měnu: Kubánské Peso (cca 1CZK) a Konvertibilní Peso CUC (cca 1 USD, výhodnější je měnit Eura). Jako turisté jsme se ke kubánské měně a cenám dostávali jen sporadicky. Často se nám totiž stávalo, že v obchodě či pouličním občerstvení prodávající zaměstnanci „přepnuli" cenu z kubánského na konvertibilní pesos a rozdíl si vzali do vlastní kapsy. Ti Kubánci, kteří mají to štěstí a pracují v turistickém odvětví (mluví anglicky) nebo mají jinou šanci dostat se k tvrdší měně formou provizí či spropitného, vytváří v komunistické Kubě v podstatě novou třídu. Běžní lidé totiž berou průměrný měsíční plat 20 CUC a doslova platí následující rčení: Fidel se tváří, že Kubánce platí a Kubánci se tváří, že pracují. Od vlády sice místní lidé dostávají formou přídělů základní potraviny, ty jim však vystačí jen na 14 dní a zbytek si musí dokupovat za CUC. Pokud tedy někdo dostane všimné či provizi 5 konvertibilních pesos, dostane týdenní plat. Když v takovém zaměstnání vydrží několik let, věřím, že je to na Kubánské poměry kapitalista. Často jsme objevovali neuvěřitelná zaměstnání, například jedna paní mačkala knoflík od výtahu a druhá měla zřejmě v náplni práce sledovat, jestli mačká dobře.

Díky obrovským vzdálenostem je náročné a také docela drahé projet celý ostrov autem. My jsme na naší cestě projeli Kubu celou od východu na západ a během cesty jsme proto zkombinovali auto, motorku, autobus, rikšu, taxi a jednou vnitrostátní leteckou linku. Nejsnadnější doprava po Kubě je pomocí autobusů společností Viazul, Astro a Transtur. Ty jezdí mezi turistickými destinacemi, jsou moderní a klimatizované. Jízdné je v CUC a pasažéři jsou proto z valné většiny jen turisté. Místní lidé to mají s dopravou komplikované, autobusů na Kubě moc nejezdí, představují pro kubánskou ekonomiku velké investice. Místní lidé proto nejčastěji jezdí na korbách náklaďáků a hodiny čekají na stopu. Na výpadovkách velkých měst usměrňují stopaře tzv. inspektoři dopravy a projíždějící nedostatečně vytížená osobní auta zastavují. Nejčastějším dopravním prostředkem na vesnicích jsou koňské povozy. Rikši na Kubě také nejsou turistickou atrakcí, ale rovněž váženým dopravním prostředkem. Nová auta se na Kubě neprodávají a je opravdu zážitek vidět peletony amerických veteránů a sovětských žigulů. Pokud na silnici jede přeci jen nové auto, pak má červenou značku, je z autopůjčovny a sedí v něm turista. Půjčovné na Kubě je ale drahé i pro turistu. Při cestování pronajatým autem je nutné si dát velký pozor na díry ve vozovce, v silnicích zejí kilometrové propasti.

Kuba 72

Na Kubě se turista levně moc nenají. Soukromé restaurace (paladary) mají shodně ceny okolo 8 – 10 CUC za jídlo. Pivo stojí 1,5 CUC, mojito 2,5 CUC. Když si však člověk poručí rybu, pak to není zase tak hrozné, když si uvědomí, kolik ryby stojí u nás. Jen občas se nám podařilo najíst se v zapadlé vesnické jídelně za normální pesos a oběd pak stál 5 korun. Úžasná je však cena rumu. Havana Club stojí v každém obchodě 3.85 CUC a u nás ji kupujeme za 380 CZK, tzn. za čtyřnásobek. Tohle nás těšilo.

Na Kubě se dá bydlet nejen v turistických resortech a hotelech, ale také v soukromí. „Casa particular" je velice výhodné ubytování u místních, protože jednak není drahé (obvykle stojí okolo 25 CUC za pokoj na noc) a také je to skvělá příležitost dozvědět se více o běžném životě Kubánců. V mnoha „Casa particular" nabízí domácí i jídlo a v mnoha případech i poradí (španělsky). Protože internet na Kubě není běžný, nelze si tento typ ubytování dopředu najít a rezervovat. To ale koneckonců není ani nutné, protože nabídka je vyšší než poptávka. Nejlepší je neukvapit se, nenechat se zatknout naháněčem hned v úvodu a v klidu si možnosti ubytování projít a požádat domácí o prohlídku. Kde je ubytování v soukromí poskytováno se dá jednoduše zjistit podle symbolu ve tvaru A na dveřích domů. Pokud ubytování zprostředkuje naháněč (jinetero) nebo taxikář, obvykle se platí v ceně i jeho provize (v průměru 5 CUC).

Na Kubě je elektrická síť převážně 110V/60 Hz, v menší míře 220V (dnešní adaptéry na mobily a foťáky by měly fungovat jak na 110V, tak na 220V). Zásuvky jsou všehochuť, nejčastěji americké.

A co doutníky? Těšil jsem se, jak si nakoupím tunu Cohib, ale realita je taková, že na Kubě jsou značkové doutníky levnější jen „dvakrát". Zkusil jsem doutníky všech cenových kategorií od 1 koruny až po 150 korun. Nejlepší doutníky jsem ale pořídil od farmáře tabákového pole ve Viňáles, a doteď jsem rád, že mne osvítil duch svatý a koupil jsem jich 30. Farmářova rodina byla také šťastná, jeden stál 1 CUC. Správný doutník musí mít bílý odpalek, který neupadne. U těchto doutníků jsem odklepl jen jednou nebo dvakrát. Bohužel po příiezdu domů jsem musel polovinu rozdat, kamarádi totiž jejich kvalitu také rozpoznali. V žádném případě se nedoporučuje reagovat na místní naháněče, kteří se snaží vnutit originálně zabalenou krabici s banánovými listy.

 

P.S. "Che" znamená "kámo"

 

 

POČET NAVŠTÍVENÝCH ZEMÍ

zeme 100

29

POČET DNÍ NA CESTÁCH

dny 100

338

POČET KM NA CESTÁCH

km 100

39 590