CHARLOTTEVILLE
20.12. - 23.12. 2007, cestopis část II.
Proč do Charlotteville jet
I když jsme mezi vesničkami přejížděli prakticky každý den, chtěli jsme změnit prostředí, poznat něco nového a nezůstat na jednom místě. Prales a pláže jsou tu stále okolo na dosah.
Jak jet do Charlotteville
Pronajatým autem.
Tip na ubytování v Charlotteville
Bydleli jsme ve vile nějakého Němce, který si ji koupil, aby měl 14 dní o dovolené kde bydlet. Obvykle majitel pronajímá dva pokoje v přízemí a svůj byt v prvním patře, když tam čirou náhodou není. My jsme si pronajmuli jeho vrchní patro, a protože v přízemí nebyl nikdo, měli jsme celý tento velký dům jen pro sebe. Připadali jsme si jako opravdoví velkoplantážníci. Toto ubytování jsme našli na internetu, ale objednali a zaplatili jsme si ho až v Crown Pointu na Tobagu. O dům se stará místní mladík Darlin, který kromě této denní čtvrthodinky asi nic jiného na práci již nemá, www.travel-tobago.net.
Co jsem v Charlotteville zažil
Hned za Charlotteville je pláž Pirate´s bay, kde se natáčela jedna z filmových verzí Robinsona Crusoa. Dá se na ni dojít z vesnice pěšky. Tady jsem také poprvé viděl pelikány. Tady jsme do kapsy čmajzli semínko palmy a ta nám doteď roste v květináči.
Pirate´s bay
Krásná pláž je také u Speyside. Je tam sice postavený resort, ale je přístupná i nehotelovým hostům a dá se z ní odjet na výlet na ostrůvek Little Tobago. Poblíž je rozpadlý cukrovar, porostlý bujnou vegetací, a v jeho ruinách jsme zblízka fotili kolibříky, jak sají dobroty z květů.
Pláž u Speyside
V pátek večer měli vesničané zábavu, takže hudba u stánků s alkoholem hrála ještě hlasitěji než obvykle a až do pěti do rána. Hit od One Republic se mi zaryl do paměti a doteď ho slyším. Alkohol se dá koupit jen v licencovaných budkách, takže v jedné budce jsme si koupili rum a ve vedlejší budce džus. Na terase v plantážnickém domě jsme to vydatně mixovali a každý večer s radostí požívali.
Každou chvíli nám před domem projelo barevné auto s mohutnými reproduktory zabudovanými v kufru. Místňáci si požitek z řízení umocňovali tisíci decibely, takže se nám běžně třepal i stůl.
Jednoduché prkenné domečky některých místních byly mnohdy až bizardní. Některé byly nádherné a pěkně udržované, jiné byly totálně rozpadlé.
Charlotteville
S naším „domácím" Darlinem jsme šli na tůru z vesnice na Flagstaff Hill. Po cestě jsme cucali bílé sladké plody kakaa. Ale bylo to na ten kopec pořád do kopce a v některých chvílích jsem se obával, že mne Šárka propálí očima skrz na skrz (a Darlina taky).
Cestou na Flagstaff Hill
Odpoledne jsme jeli na pláž Englishman bay. A ta je přesně ta, kterou pořád na cestách hledám. Kulatá zátoka olemovaná palmami zde mizí v tropickém porostu. A bylo tu jen pár lidí a místní polooficiální budka, ve které dobře vařili.
Englishman bay
V Charlotteville nám kikslo auto. V tropickém horku má autobaterie o kapánek menší životnost než obvykle a ta skončila naštěstí v momentě, kdy jsme byli asi 300 metrů od domu. Kdyby to bylo o 30km někde dál, asi by to byla větší sranda. Ale Sheppy se ukázal být spolehlivým podnikatelem a po dohodě nám druhý den přes celý ostrov poslal spojku s novou autobaterií.
