user_mobilelogo
head bali

 

 

 

Go2 · Specialisté na cesty na Bali a do Indonésie.

Zkus Letenky Kiwi.com

Seznam článků

 

 

  

 

 

 

BALI - LOVINA

18.8. - 23.8. 2009, cestopis část II.

 

Proč jet na Lovinu

Lovina je složenina slov Love Indonesia a ve skutečnosti je to několik vzájemně propojených vesnic na severu ostrova. Místní pláž je černá, široká a dlouhá. Je blíže k Jávě a místní cestovky nabízí širokou škálu výletů včetně na Kawah Ijen, který jsem obdivoval, a který jsem měl původně v plánu navštívit. 

 

Jak na Lovinu jet

Nechali jsme se převést taxíkem, který trasu z Candidasy do Loviny přefrčel za 5 hodin a 45 Eur.

 

Tip na ubytování na Lovině

Měli jsme rezervaci v resortu Puri Mangga Sea View Resort and Spa. Tento nový resort je spravován německým vlastníkem, pronajímá malé vilky, s krásným výhledem na okolí a moře. Každá vilka má svou koupelnu postavenou bez střechy a sprchování v zeleni pod širým nebem je docela zážitek. Resort je situován na klidném místě na kopci nad Lovinou a dolů do vesnice a k moři hosty vozí místní personál. Ten je velice příjemný a přátelský. je možné si tu půjčit motorky.

 

Co jsem v Lovině zažil

První den po příjezdu jsme šli na průzkum samotné Loviny a místní černé pláže. Domluvili jsme se s místním, že nás vezme na šnorchlování, ale žádná sláva to nebyla.

Odpoledne jsme si v resortu půjčili motorku (90.000IDR) a vydali se do víru místního provozu. Dojeli jsme až k městečku Pemutaran na západě ostrova, kde jsme měli podle průvodce jednoduše najít nádhernou pláž. Tu jsme bohužel nenašli ani po složitém průzkumu a tak jsme si u cesty alespoň dali oběd ve Warungu za deset korun a šli se natáhnout na černou kamenitou pláž u honosného hotelu Mata Hari Beach resort. Místní personál nás nechtěl pustit na lehátka, protože jsme nebyli hosté, a tak se jim tam na oplátku po chvíli prošly místní krávy a zanechaly tam několik velkých koleček.

Bali 22

Cestou na motorce

Na další den jsme si zamluvili na celý den řidiče (400.000IDR) a vydali se na průzkum širšího okolí. Nejdříve jsme dojeli na nejfotografovanější místo Bali, na chrám Ulun Danu, který se nachází na břehu jezera Beratan, a který je snad na každé balijské pohlednici.

Bali 25

Ulun Danu Beratan

Pak jsme dojeli k vesnici Munduk a tady si najmuli místního klučíka (150.000IDR) a společně jsme se vydali nejdříve k velkému vodopádu a pak do rýžových teras. Rýžová pole jsme už dříve na cestách viděli, ale v takto nádherných terasách jsme se ještě neprocházeli. Chodili jsme volně mezi jednotlivými zatopenými zelenými políčky a balancovali na úzkých březích mezi nimi.

Bali 34

Rýžové terasy v Munduku

Na závěr výletu jsme se vykoupali v horkých posvátných pramenech v Banjaru.

Bali Banjar

Banjar

Další den jsme jeli na šnorchlovací výlet (650.000IDR) na Menjangan island (Jelení ostrov). Jede se až za náš známý Pemutaratan a pak dále lodí na ostrov. Během plavby jsou vidět v dáli vysoké kužely Jávských sopek. Dělal jsem si legraci, že ostrov se jmenuje jelení zřejmě proto, že ho tu v těch tropech obývají jeleni. No ale pak jsem zíral, když si to jeden jelen vykračoval přímo proti mně. To ale nejlepší na koukání byl absolutně výjimečný korálový útes. Ostrov totiž padá kolmo dolů do hlubin a úbočí je obsypáno tisíci barevnými korály. Je to jedna z nejkrásnějších korálových lokalit, co jsem kdy viděl.

Bali 39

Jelenní ostrov

Poslední den v Lovině jsem se domluvil s jedním místňákem, že mne vezme s sebou na kohoutí zápasy. Jeli jsme spolu do vedlejšího města Singaraja, kde se ve spletitých uličkách zničehonic objevila velká dřevěná aréna snad pro tisíc lidí. „Cock fighting" je ilegální i v Indonésii, ale je to tu více tolerováno. Pokud na zápasy přijde policajt, dostane kohouta na polévku a pokračuje se dále. Že však navštívím tak velké „Indonéské kasino" jsem netušil. Ptal jsem se svého společníka, jestli to ostatním nebude vadit, že je tu jeden zvědavec z Evropy. Na zápasy totiž přišlo i s těmi co stáli mimo arénu skutečně několik set lidí a mezi nimi jsem byl jediný Evropan. Všichni mi byli maximálně po ramena. Seděli jsme hned v druhé „prominentní" řadě. Čím blíže k bojišti, tím více stála místenka. Kohoutům se přivazovaly na patu ostří ostré jako břitva. Když byli diváci vyzváni k sázkám, zvedl se takový řev, že jsem myslel, že jsem někde uprostřed Maracana. Sázky se přijímaly pouze očním kontaktem, nechápal jsem, jak si to místní bookmaker může pamatovat. Nechal jsem se strhnout a také jsem vsázel. Jednu chvíli jsem vyhrával i šedesát dolarů, ale v druhé chvíli to bylo už jen dvacet a ty jsem nakonec dal svému průvodci na benzín. Kohout mého průvodce vyhrál a vydělal tak svému majiteli 100 Euro (téměř měsíční plat), takže nálada byla výborná.

Bali 41

Kohoutí zápasy v Singiraja

Byl jsem do kohoutích zápasů tak zabrán, že jsem přijal od souseda nabízenou cigaretu. Po chvíli jsem zjistil, že z ní mám sladké rty a že cigareta celou dobu prská jako prskavka. Ptal jsem se, co to je, a odpověděli mi, že se tu do cigaret přidává hřebíček. No jo, když ho mají tady tolik - běžně jsem ho viděl, jak se sušil rozprostřený na velkých plachtách kolem krajnic silnic. Bylo to úžasné, zbytek dovolené jsem kouřil cíga s hřebíčkem jak fabrika.

 

facebook

Instagram 2

 

youtube