RADY NA CESTU DO LAOSU

Kdy jet do Laosu

V Laosu se střídá suché a deštivé období: kolem června přichází do země jihovýchodní monzun a až do listopadu s sebou přináší vydatné srážky. V listopadu deštivé období střídá období suché, které trvá do konce května.

Hlavní turistická sezóna začíná na začátku listopadu a trvá do konce února. V tomto období převládá pěkné počasí s příznivými denními teplotami. V zimních měsících se však mohou teploty, zvláště při trekingu ve vyšších nadmořských polohách, blížit až k bodu mrazu. V březnu až květnu se denní teploty zvedají, země je však v důsledku veder vyprahlá a suchá. Nejkrásnější přírodní scenérie nabízí Laos se zelenými rýžovými terasami, ty jsou však možné shlédnout jen během vrcholu deštivého počasí v období červenec – září.

Co v Laosu vidět a navštívit

V zásadě existují dvě trasy a to buď projet okruh severním Laosem, nebo se vydat na jih. Kdo má více času, může obě trasy zkombinovat včetně příjezdu do země z Thajska na severu a s odjezdem z Laosu do Kambodže nebo do Thajska na jihu.

Severní okruh začíná v hlavním městě Vientiane, které slouží jen jako odrazový můstek. Pokračuje se do krasové oblasti Vang Vieng, která byla dříve party mekkou baťůžkářů. Další zastávkou je královské město plné mnichů Luang Prabang. Další krasová oblast na řece Ou je Nong Khiaw. Odtud se dá pokračovat na hluboký sever do Phongsali, které nabízí zřejmě nejlepší trekingové možnosti. Pak se přejíždí do národního parku Nam Ha do Luang Namtha, kde cestovky nabízí návštěvu horských vesnic. Poblíž Huay Xai se nachází národní park Bokeo, kde je možné uskutečnit adrenalinový pobyt ve stromových domech. Z Huay Xai se dá poté dva dny plout po Mekongu přes Pak Beng zpátky do Luang Prabang a odtud se buď vrátit do Vientiane, nebo navázat na jižní trasu.

Jižní trasa má smysl, pokud je v plánu pokračovat dále do Kambodže nebo Thajska. Začíná ve Vientiane a pokračuje přes vesnici Tha Khaek, ležící v krasové oblasti na Mekongu. Zde se nabízí možnost probádat místní jeskyně. Dále na jih se pokračuje přes Savannakhet a Pakse do archeologického Champasak. Následuje náhorní planina Bolaven Plateau s nejkrásnějším vodopádem Tat Fan. Zde je možné také zažít alternativu stromových domů podobně jako na severu v NP Bokeo. Pokračuje se do Paksong a do jedinečného Si Phan Don na Mekongu.

Cestování do Laosu na vlastní pěst

Na cestu jsem si vzal poslední vydání elektronické verze Lonely Planet a nainstaloval jsem si jej do telefonu. Po vzoru posledních cest jsem si všechny potřebné věci zabalil jen jen do malého cyklistického baťůžku – viz Rady "Co s sebou na cesty", který nakonec vážil něco málo přes 6 kilogramů. Opět jsem měl hygienu v balení do 100ml a tak jsem si baťůžek mohl vzít s sebou na palubu letadla. S takto sbaleným baťůžkem jsem mohl chodit i celodenní treky.

Vstupní formality

Víza do Laosu se dají pořídit až na samotných hranicích. Úředníci vyžadují vyplnit formulář, dodat pasovou fotografii a zaplatit poplatek 30 USD. Kdo pasovou fotografii s sebou nemá, nemusí zoufat, na hranicích ji za menší poplatek vyrobí.

Cestování po Laosu

Celou trasu Laosem jsem absolvoval místními busy. A vzhledem k tomu, že severní Laos je extrémně hornatý, jsou přesuny také extrémně pomalé. Běžná rychlost je 40 km/hod, zážitek byl přejezd Luang Namtha – Nong Khiaw, kdy jsme 200km trasu přefičeli za 7 hodin. Některé dálkové autobusové trasy se dají rezervovat na stránce 12go.asia.

Ubytování

Ubytování jsem většinou řešil až na místě. Když jsem měl chvíli čas, na Tripadvisoru jsem si pročetl recenze a v příští zastávce jsem si pak vybrané možnosti prošel. V zásadě lze říci, že v ubytování Laos nabízí snad nejlepší poměr cena / kvalita, běžná cena pěkného ubytování se pohybuje okolo 10 USD, 25 USD představuje luxus.

Stravování

Laoská kuchyně je hodně jednoduchá a s thajskou, čínskou nebo vietnamskou kuchyní se vůbec nedá srovnat. Základem je lepkavá rýže, ze které si místní rukou vytvoří kouli a nabírají s ní zeleninu, případně kousky masa. Ve vesnicích hmyz na talíři nebo psí maso na jídelníčku není žádnou výjimkou. V normálních restauracích se kvalitní jídlo pohybuje v našich cenových relacích, výborné je místní LaoBeer.

Ostatní zvláštnosti

Peníze se dají vybírat z ATM bankomatů a ve směnárnách se mění nejčastěji americké dolary. ATM bankomaty byly všude podél mé trasy, avšak platit kartou nebylo možné nikde (ale není se zase čemu moc divit). Větší částky se v hotelích dají platit přímo v dolarech, thajskými Bahty se dá platit na severu a při hranicích s Thajskem.

V Laosu se používá běžný typ elektrických zásuvek a adaptéry není tedy nutné používat.

Kdo chce být na příjmu, měl by si za dolar koupit místní SIM kartu, protože roaming na celém severu Laosu až po Luang Prabang nefunguje (O2). Příjemným překvapením na druhou stranu bylo, že WiFi bylo dostupné úplně všude.

Jedním z menších nepříjemností byl potenciální výskyt malárie na severu země a horečky Dengue na celém území Laosu. Druhou nepříjemností je nevybuchlá munice především v provinciích sousedícími s Vietnamem. Vzhledem k faktu, že Američané shodili během vietnamské války na Laos více bomb než během celé druhé světové války na Německo a Japonsko dohromady, zahraniční návštěvník by měl dbát upozornění a nepohybovat se samostatně ve volné přírodě.